Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jafa rozehrává v Rudolfinu černé vibrace v domě bílého muže

Z výstavy Arthura Jafy. Foto: Galerie Rudolfinum.
Z výstavy Arthura Jafy. Foto: Galerie Rudolfinum.

V Galerii Rudolfinum máme možnost podniknout cestu do srdce americké temnoty. Výstava videoartu se k nám dostává po dvouletém putování světem, upravená pro tento specifický prostor.

Je to vcelku odvaha přivézt v dnešní době radikalizujícího se českého odporu vůči jinakosti do Prahy výstavu o černošské duši. Navíc výstavu, která je vpravdě angažovaným uměním, tedy uměním, jemuž primárně nejde o nějaké artefakty či krásu (byť by to měla být jen krása nás, kteří umění pro umění snobsky sledujeme), nýbrž o pohyb v mysli a těle těch, kteří se rozhodli s uměním skutečně setkat, ne se jen dívat. Arthur Jafa, jehož videa jsou až do konce března k vidění, přesněji k prožití v pražské Galerii Rudolfinum, je známý jako režisér a kameraman, který spolupracoval s velkými hvězdami „černé hudby“, jakými jsou Kanye West, Beyoncé či Jay Z.

Na cestu sólového vizuálního tvůrce se Jafa nevydal jen proto, aby vystoupil ze stínu velkých hudebních ikon. Jednou z hlavních motivací byla touha vyskočit z hotových konceptů showbyznysu a otevřít svobodný prostor k hledání sama sebe. To pro Jafu jako černošského umělce, který vyrůstal na Jihu, v oblasti Mississippi, nutně znamenalo ptát se po identitě kolektivní, po tom, co to je „být černoch“.

Nebyli jsme lidé

Jafa se této objektivizaci černošské zkušenosti snažil bránit, nechtěl vystavovat černochy či „černošskost“ jako umělecké předměty, proto se také utíká k vytváření konfigurací z věcí či stop „černého života“; ale jak vysvětlil ve svém rozhovoru s kurátorem Hansem Ulrichem Obristem na výstavě v Los Angeles před dvěma lety, objektivizace, zvěcňování patří k životní zkušenosti černošské komunity a zvláštním způsobem se přelévá i do umění:

„Umění jako pojem má svou hodnotu, ale mají svou pevnou hodnotu i konkrétní věci? Tomu nevěřím ani trochu. Umění je především proces vytváření a přidělování hodnot věcem. Už dříve jsem řekl, že pozornost černých Američanů je zcela zaměřena na věci, protože když jsme do Ameriky přišli, byli jsme věci. Nebyli jsme lidé. Nebyli jsme lidské bytosti. Byli jsme věci velmi zvláštního druhu. A tohle dědictví bytí věcí se nakonec odrazilo i v černé tvorbě a v její velmi složité dynamice.“

Jafova výstava nazvaná A Series of Utterly Improbable, Yet Extraordinary Renditions / Cyklus absolutně nepravděpodobných, ale mimořádných setkání doputovala do Prahy po dvou letech, poprvé byla v jiné podobě vystavena v Londýně. Šéf Galerie Rudolfinum Petr Nedoma využil dobré kontakty s významným světovým kurátorem Obristem, který Jafovu výstavu připravil. Sám Nedoma se také jako spolukurátor podílel na výtvarné koncepci pro velmi specifické prostory Rudolfina. Už to nabízí další nepravděpodobné setkání či interpretaci nebo ztvárnění, jak naznačuje mnohovýznamné slovo „rendition“. Novorenesanční architektura se pro moderní videa na první pohled nehodí, ale už z minulých výstav v Rudolfinu víme, k jak zajímavým rozhovorům tu díky napětí mezi klasickým konzervativním prostorem a současným hypermoderním uměním dochází.

Pro Jafovy videoinstalace propojující dynamickým způsobem obraz a zvuk (nejen hudbu) to má ještě jeden, řekněme ideologický rozměr. „Černé umění“ (black art, v češtině možná slovo „černý“ tak silně nevyzní) se tu prezentuje v tradičním „bílém prostoru“,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější