Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Romové nebyli jen oběti, můj pradědeček byl partyzán,“ říká romská filmařka, která o něm natočila dokument

Dokumentaristka Vera Lacková se narodila v Handlové na středním Slovensku, vystudovala gymnázium a vysokou školu v Bratislavě, magisterský titul získala na Masarykově univerzitě v Brně. Žije ve Vídni. Foto: archiv Viery Lackové
Dokumentaristka Vera Lacková se narodila v Handlové na středním Slovensku, vystudovala gymnázium a vysokou školu v Bratislavě, magisterský titul získala na Masarykově univerzitě v Brně. Žije ve Vídni. Foto: archiv Viery Lackové

Je to úspěch, jaký se často nevidí. Mladá slovenská dokumentaristka Vera Lacková získala v pondělí na německém festivalu GoEast jednu z hlavních cen, Award of the Federal Foreign Office for Cultural Diversity. Ve filmu Jak jsem se stala partyzánkou vypráví příběh svého pradědečka, jednoho z mála Romů, který přežil koncentrák a bojoval proti nacistům. Ale také příběh svojí rodiny a stále příliš živého středoevropského rasismu.

„Mnoho lidí na první pohled nepozná, že jsem Romka, což mi v některých situacích ulehčuje život. Ale lidé mi také někdy dávají pocítit nevraživost a nenávist. To je na tom nebezpečné – že latentní rasismus se projevuje i u lidí, kteří jsou jinak velmi milí a normální,“ říká dokumentaristka Vera Lacková.

Překvapilo mě, kolik má váš film vrstev. Základní linku tvoří příběh vašeho pradědečka, Roma, který byl partyzánem. Ale divák taky za hodinu a půl pochopí, co je to latentní i otevřený rasismus majoritní společnosti, co to byl romský holokaust, jak se s ním Romové i většinová společnost dodnes vyrovnávají. Takže začněme úplně jednoduše: proč jste vlastně tento film natočila?

Chtěla jsem ukázat, že Romové nebyli jen oběťmi války, což je trochu stereotypní pohled na ně. Ale že se dokázali nacistickému režimu postavit a spojit se s majoritou pro to, aby něco dobrého pro společnost dokázali, abychom mohli dnes žít svobodně a v demokracii.

Když jsem s vámi před šesti lety mluvila jako s úspěšnou absolventkou Masarykovy univerzity v Brně, říkala jste mi, že máte v hlavě právě myšlenku natočit dokument o svém pradědečkovi, romském partyzánovi, kterému nacisté za jeho účast ve Slovenském národním povstání vyvraždili celou rodinu. Co vás při natáčení filmu nejvíc překvapilo?

Bylo toho hodně. Třeba když jsem zjistila, že pradědeček utekl z koncentračního tábora v Dubnici nad Váhom. Později ho znovu chytili, o tom jsem vůbec nevěděla. Když v koncentráku vypukla epidemie tyfu, přijelo gestapo s tím, že všechny nakažené odvezou do nemocnice. Ale jeden Němec řekl pradědečkovi, ať se někam schová, protože je povezou na smrt. A nakonec opravdu všechny, kdo se přihlásili do nemocnice, popravili. Tohle se doma vyprávělo jako rodinná historka, ale já jsem nakonec z dobových dokumentů zjistila, že je to pravda.

Studiem historických dokumentů a hledáním romských partyzánů strávila režisérka Vera Lacková dva roky. Foto: archiv Very Lackové

Kromě pradědečka jste ale našla i další romské partyzány, třeba Slováka Antona Facunu…

Jeho příběh je až neuvěřitelný. Nejdřív narukoval a bojoval za nacistické Německo, z armády ale zběhl a přidal se k partyzánům, později se přidal k americké tajné službě, předchůdkyni CIA. Facuna také po válce bojoval za práva Romů, ale komunisté se mu v tom snažili zabránit.

Já si při tom uvědomila, jaký vliv Romové vůbec v historii měli. Nikdo ale neměl zájem, aby se Romové emancipovali, naopak šlo o to, aby se stali součástí majority a integrovali se. Takže nikdo tyhle příběhy nezapisoval a nehledal.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Film

Historie

Lidská práva

Romové v Česku

Rozhovory

Slovensko

Česko, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější