Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Krátké filmy mají jinou energii, říká ředitel festivalu krátkometrážních snímků Karel Spěšný

Z filmu Ať to slyší i mimozemšťani. Foto: Prague Shorts
Z filmu Ať to slyší i mimozemšťani. Foto: Prague Shorts

Festival krátkých filmů na 14. ročníku nabízí čtyři bloky mezinárodní soutěže, klání domácích „kraťasů“, tituly ze sekce La Quinzaine z Cannes, příběhy nepoddajných žen z Amazonie, oslavu Ingmara Bergmana, poctu Gabrielu Abrantesovi a spoustu dalších lahůdek v úsporné stopáži.

Akce probíhá ve dnech 23.–27. ledna v pražských kinech Světozor a Pilotů. Mezinárodní soutěž letos tvoří dvacítka maximálně půlhodinových filmů ze sedmnácti zemí od Kanady přes Ázerbájdžán až po Jižní Koreu. „Jsou mezi nimi jak snímky, které už mají na svém kontě řadu prestižních ocenění, tak i ty, jež svou festivalovou pouť teprve začínají a překvapily nás nápaditostí, tématem nebo zpracováním,“ slibuje Spěšný.

Českým krátkým filmům je věnován pátek 25. ledna v kině Pilotů, kde bude promítnuta pětice finalistů domácí soutěže s vyhlášením vítěze a diváci budou mít možnost seznámit se i s dalšími hranými, animovanými a dokumentárními filmy vybranými do propagační kolekce Czech Short Films 2019. Kolekci letos již podesáté sestavilo Czech Film Center, oddělení Státního fondu kinematografie, který českou krátkometrážní tvorbu soustavně podporuje.

Podle Spěšného se svět krátkých filmů za čtrnáct let konání festivalu velmi zprofesionalizoval. „Digitální technologie neuvěřitelně zlevnily, takže je dnes spousta krátkých filmů natočená dokonalou technikou se špičkovou postprodukcí,“ popisuje ředitel akce. „Na svém počítači doma můžete zpracovat svůj snímek v aplikacích, které se moc neliší od těch, na nichž se dělají i ‚velké‘ filmy. S větší dostupností techniky souvisí samozřejmě i nárůst počtu filmů, které mají ambice do festivalového světa vstoupit. Na druhé straně přibylo přehlídek, jež jim můžou dát šanci, televizí, které je kupují, přibývá mezinárodních koprodukcí… A samozřejmě skoro všechny tyto snímky se dříve či později dají k dispozici online, aby je mohl vidět opravdu každý, kdo chce.“

Krátký film může oběhnout svět

Spěšný soudí, že cílové publikum krátkých filmů se do značné míry překrývá s diváky artových snímků: oba druhy produkce jsou k vidění hlavně na festivalech, do běžných kin se jich dostane jen zlomek. „To není výtka na vrub standardní filmové distribuce, ale konstatování, že distribučním kanálem pro obrovské množství filmů jsou prostě festivaly,“ popisuje ředitel.

„Když natočíte opravdu povedený krátký film, můžete vyhrát v Cannes a získat Oscara. Váš titul pak můžou promítat stovky festivalů po celém světě a koupí jej několik televizních kanálů. A vaše další snímky pak budou velké festivaly automaticky bedlivě sledovat. Což je i polovina odpovědi na otázku, proč krátké filmy točit,“ vysvětluje Spěšný. „Druhá polovina odpovědi spočívá v tom, že když s natáčením filmů začínáte, je neskonale snazší sehnat peníze na filmy krátké než na celovečerní. Takže spousta mladých filmařů na světě během let, co dávají dohromady své první celovečeráky, točí krátké filmy, se kterými se snaží prosadit. Naštěstí pro ně existuje publikum: tvoří jej diváci, co mají rádi tu trochu jinou energii, kterou krátké filmy z mnoha důvodů mají.“

Ze soutěžního filmu Cvrkot. Foto: Prague Shorts

Za dobu existence přehlídky se ukázalo, že krátké filmy reagují na aktuální témata úplně stejně jako filmy celovečerní, a dokonce se to díky větší pružnosti výroby děje rychleji. „Zároveň se mohou vzhledem ke svojí kratší stopáži a levnější výrobě pouštět i do témat, která by celovečerní stopáž neunesla nebo by je nikdo nerisknul,“ vysvětluje Spěšný.

„Takže ano, téma uprchlické vlny také dorazilo, ale mnohem zajímavější je třeba způsob, jakým krátké filmy začaly reflektovat pozici sociálních sítí v našich životech, což asi souvisí s věkem jejich tvůrců. Už v roce 2013 vznikl třeba hodně zábavný film Noah, který se celý odehrává na desktopu počítače.“ Celovečerní snímky s podobným přístupem, jako například loňský Profil režiséra Timura Bekmambetova, se objevily až s několikaletým odstupem.

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější