1913: momentka světa, který pak spláchla válka
Henry Ford vynalézá výrobní pás, vlny Pacifiku a Atlantiku se spojují v Panamském průplavu; dvanáctiletý Louis Armstrong se poprvé chopí trubky; v Německu se otevírá prototyp prvního supermarketu Aldi; Marcel Duchamp montuje první readymade. To vše jsou události, které spojují rok 1913. Německý novinář a esejista Florian Illies tehdejší dynamické změny a intelektuální kvas zachytil ve své úspěšné knize 1913. Léto jednoho století (Host, 2013), k níž přidal pokračování 1913. Co jsem ještě chtěl vyprávět.
Obě knihy jsou pozoruhodnou a velmi čtivou kulturněhistorickou montáží, do níž Illies vybírá drobné citáty z děl i stylizované detaily ze životů tehdejších umělců i dalších veřejně známých osobností, i když některé nejsou zcela hodnověrné (například že se klaun a polykač ohně Otto Witte stal na několik dní králem v Albánii). To všechno řadí autor chronologicky a současně rafinovaně vedle sebe.
Často se tak do bezprostřední blízkosti dostávají věci tragické a komické, osudové i ty banální, jež jsou ovšem součástí téže historie. Většina situací, které autor líčí, ovšem v jeho podání získává především přídech tragikomedie. Každé jednání, které může vypadat jako výraz jednoznačného postoje či ničím nekaleného citového vzplanutí, má u Illiese svoji odvrácenou stranu nebo je doprovázeno ironickým komentářem.
Tak jedním z jeho hrdinů je
Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.
