Žádný starý dobrý svět, kde bojovali pouze muži, nikdy neexistoval
Také jste slyšeli, že žena je „od přírody“ neagresivní a její nasazení u policie, v bojových jednotkách armády nebo třeba v ringu je proti přírodě a jejímu přirozenému ženství? Že žena-generálka je důkazem vítězství „politické korektnosti“, nebo snad dokonce kvót oproti zdravému rozumu? Že co svět světem stojí, bojovníci a válečníci jsou muži a ženy se mezitím starají o domácnost a vytváří jim zázemí? Že se stačí podívat do historie, do doby, kdy byl svět ještě v pořádku? Tak se do ní pojďme podívat.
Často téměř definici slova válečník představují vikingové. Z mnoha obrazů a rekonstrukcí víme, jak vypadali. Mohutní muži s mečem, sekerou, bojovou dýkou, štítem a koněm. Vikingové byli nejen skvělí bojovníci, ale také vojenští stratégové a taktici – jejich pokročilou znalost dokládají sbírky figurek a plány bojišť.
Jako podklad pro tyto úvahy slouží hrob vikingského vysoce postaveného vojáka, ve kterém zůstaly podobné předměty a zbraně velmi dobře zachovány. Nachází se na pohřebišti ve švédském městě Birka, a je označen jako Bj 581. Objeven byl před sto lety.
Staletí nám vtloukají do hlavy, že lidé jsou zlí. Je to naopak
A co vikingské ženy? O nelítostných vikingkách, bojujících bok po boku s muži, se vyprávěly příběhy už ve středověku. Mnozí historici a antropologové nicméně i přesto až donedávna odmítali připustit jejich existenci. Valkýry podle nich byly jen mytologické postavy z pohádek, které si lidé vyprávěli u ohně. Ještě v roce 2013 vydal polský archeolog Leszek Gardeła celou studii, v níž existenci žen-válečnic v řadách vikingů označuje za kontroverzní a hledá (a nachází) alternativní vysvětlení toho, proč do hrobů žen byly ukládány zbraně.
O pár let později ale přišla pokročilá analýza DNA. A ta
