Životopis slepého knihovníka, který si i ráj představoval jako knihovnu
Nejvíce komentovaný spisovatel španělského jazyka 20. století. I tak někteří charakterizují Argentince Jorgeho Luise Borgese (1899–1986). Po českém vydání jeho povídek a esejí se nedávno dostalo i na jeho relativně stručnou Autobiografii.
Životopis vznikal v roce 1969 z podnětu Borgesova spolupracovníka a přítele, jinak editora a překladatele Normana Thomase di Giovanniho (1933–2017). Ten také v úvodu knihy vysvětluje, jak Borgesův text vznikal. Významnou motivací bylo přiblížit argentinské kořeny jeho tvorby a zárodkem byla přednáška, kterou Borges pronesl v rámci obsáhlejšího cyklu na Oklahomské univerzitě, přičemž di Giovannimu se jen horko těžko podařilo Borgese přemluvit a přesvědčit jej, že americké publikum více zajímá on sám než mnohem méně známí další latinskoameričtí literáti, jejichž tvorbu chtěl probírat. Před samotnou přednáškou pak prý Borges propadl panice, takže museli třikrát obejít blok domů kolem hotelu a slavný literát si řeč postupně nazkoušel.
Už tato drobnost možná signifikantně předznamenává charakter jeho autobiografie, která je vyprávěna poněkud zdráhavě, až neosobně. Tvoří ji