Kdo je Rus a kdo je Rusák. O druhu xenofobie, která v Česku často projde
Glosa Kirilla Ščeblykina: Jak často se vás ptají, co si myslíte o roku 1968? Jako Rus jsem často automaticky podezřelý, že stojím na špatné straně barikády.
Tento víkend byl nabitý událostmi. Vicepremiér Jan Hamáček a jeho šéf Andrej Babiš oznámili, že za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stála ruská vojenská rozvědka, Česko vyhostilo osmnáct ruských diplomatů a také jsem se dozvěděl, že pocházím z rodiny hajzlů a vrahů a musím se s tím naučit žít, protože tak to prostě je.
Jak se mi to podařilo? Stačilo lidi na sítích poprosit, aby trochu rozlišovali mezi Kremlem a běžnými Rusy.
„Chápu Vás. A chci se zeptat, čtyřicetiletou okupaci Československa Ruskem schvalujete, nebo ne?“ dostal jsem všetečnou otázku na Twitteru.
Co mě činí podezřelým? Vyrůstal jsem v jižních Čechách a mám české občanství. Jenže jsem se narodil ve Voroněži na jihozápadě Ruska.
Když dobří Rusové nevadí
Málokterý národ má tak centrální postavení v české národní mytologii jako Rusové. Rusko a Sovětský svaz byly prakticky u všech milníků českých dějin ve dvacátém století a ruský vliv v České republice je neustále předmětem politického boje.
Nemám proto rád výročí okupace nebo kulturní války o ruské generály. Myslím si,
