Léta se stát nestaral, zda a kde mu chybějí učitelé, neřešil, co s tím dělat. Napravit to má „divoká“ deregulace
Komentář Štěpána Kmenta: Na stůl poslanců se v těchto dnech vrací zásadní novela zákona o pedagogických pracovnících, kterou s pozměňovacími návrhy schválil Senát. Jejím nejdůležitějším bodem je zásadní rozvolnění požadavků na kvalifikaci učitelů, protože se jich na školách nedostává. Je to ale skutečně to, co naše školství potřebuje?
Novela předpokládá, že kdokoliv s magisterským vzděláním by mohl až tři roky učit, aniž by se do té doby jakkoliv zabýval pedagogikou, tedy teorií učení. Přestože zastánci zákona hovoří o nástupu oborových expertů, takto najatý učitel-nepedagog by v budoucnu mohl učit kterýkoliv všeobecně vzdělávací předmět na středních školách a druhém stupni základních škol.
Jedinou pojistkou kvality by přitom byl ředitel jako zaměstnavatel a arbitr učitelské kompetence. Mým cílem není ani tak polemika nad pedagogickou kvalitou, jako spíš diskuse o zmatené státní politice při náboru učitelů, která deregulaci přivedla na svět. Mnohaletou zahálku řady vlád a ministerstva školství na tomto poli lze shrnout ve třech prohřešcích.
Předkládaným důvodem pro deregulaci učitelství je alarmující nedostatek pedagogů a mistrů v odborných školách. Ministerstvo školství