Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zvířecí chování aneb co kdyby sloni uměli mluvit

Společenský život některých savců autor líčí jako plný intrik, svádění, žárlivosti i lásky. Foto: Hari Nandukamar
Společenský život některých savců autor líčí jako plný intrik, svádění, žárlivosti i lásky. Foto: Hari Nandukamar

Od dob filozofa Descarta měli evropští učenci sklon vnímat zvířata jako nemyslící stroje a podle toho s nimi také bylo zacházeno. Jen pozvolna se lidé vracejí ke staršímu tušení, že nejde o věci, ale samostatné a jedinečné bytosti. Velmi působivě tuto myšlenku hájí i kniha Řeč zvířat: Co zvířata cítí a o čem přemýšlejí? Jejím autorem je Carl Safina, americký ekolog a držitel několika čestných doktorátů tamních univerzit.

Safina v knize zdůrazňuje, že podíváme‑li se na obrázky mozku člověka, šimpanze, vlka, slona či delfína, „podobnosti převálcují rozdíly“. Jsme podle něj „v podstatě totožní“, pouze dlouhou zkušeností formovaní do odlišných vněj­ších tvarů, abychom se dokázali vyrovnat s různým vnějším prostředím, a uvnitř nastaveni na různé speciální dovednosti a schopnosti: „Neexistuje žádné jiné zvíře, jako jsme my. Nezapo­meňte ale, že neexistuje ani žádné jiné zvíře jako oni.“

Kvůli této příbuznosti dokonce kritizuje i praxi mluvit o zvířatech jako o „samici“ či „samci“. Tyto výrazy s se­bou podle Safiny přinášejí předpojatost. Slova jako „otec“, „matka“, „dítě“ a „bratr“ jsou přesnější pro to, co a kým kosatky nebo sloni jsou a jak pozoruhodně fungují jejich komunity. „Pokud sjednotíme výrazové prostředky, kouřová clona se začne rozptylovat; spadnou nám klapky z očí. Jenže to je přesně to, čeho se někteří lidé obávají,“ konstatuje.

Jeho popisy zvířecího chování proto někdy záměrně podtrhují analogie s jednáním lidským. Jako v tomto případě svádějící slonice: „Říjné samice si koketně vykračují, vrtí se u toho a kolébají a dívají se přes ra­mena na samce. Člověk úplně čeká, až zamrkají řasami. Když to vidíte poprvé, připadá vám to strašně legrační. Chovají se téměř vyzývavě a my to vnímáme jako zábavné, protože tomu rozumíme. Tak blízcí si jsme.“

Společenský život některých savců autor líčí jako plný intrik, svádění, žárlivosti i lásky, takže je možné sledovat jej skoro jako lidskou „telenovelu“ ­– čímž nemá být myšlena plytkost děje, ale komplexita jejich vztahů.

Při jejich líčení autor vychází z poznatků badatelů, kteří

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější