Nesnesitelná tíha virtuálního světa: videohry, duševní zdraví a hranice digitální terapie
Kdy jste naposledy hráli hru, kde by lidé s duševním onemocněním nebyli jen blázni v kazajce? Po letech stereotypizace si vývojáři začínají uvědomovat, že k problémům, které ničí životy, jde přistupovat s pokorou. Jejich hry mohou nejen bořit předsudky, ale pomáhat při terapii a boji se skutečnými démony.
Obrazce mihotající se mezi stromy označují cestu, zatímco kakofonie dotěrných hlasů vám střídavě fandí a střídavě podsouvá, že to nikdy nedokážete. Úzkost narůstá a každý další krok je malou soukromou bitvou. Přichází děsivé vize, bezmoc a strach.
Zní to jako kapitola z učebnice psychiatrie? Ve skutečnosti je to popis akční videohry Hellblade: Senua’s Sacrifice. Loňský hit však má k lékařským skriptům blíž, než by se mohlo zdát. Že Hellblade není obyčejná hra, naznačují už úvodní titulky, které jako první v pořadí uvádějí psychiatrické odborníky, s nimiž tým vývojářského studia Ninja Theory hru konzultoval. Kromě pohlcujícího světa se tak povedlo na herní obrazovky přenést zážitky lidí trpících psychotickou poruchou – bez zlehčování nebo karikování. Je to znamení, že v herním světě se něco mění. Kromě zajímavějších her se tak mohou otevřít i nové podoby interaktivní empatie.
Duševní onemocnění jsou i dnes obestřena řadou mýtů, stereotypů a stigmat. Videohry na tom taky mají svůj podíl viny. Řada titulů skoro až ukázkově využívá klišé, která najdeme i v knihách a filmech. Sadismus nepřátel vysvětlují šílenstvím nebo hráče nechávají bloudit děsivými psychiatrickými léčebnami plnými nebezpečných pacientů. Hororová akce Outlast schytala kritiku za to, že osoby trpící psychickými nemocemi vykresluje jako monstra, která je potřeba zavřít mimo zraky veřejnosti. Za násilné činy přitom lidé trpící duševním onemocněním mohou jen v 3–5 % případů. Úspěšná akční adventura Eternal Darkness dokonce obsahuje ukazatel šílenství. Když narůstá, začnou se objevovat halucinace a vizuální chyby.
Hry jsou simulace založené na systémech pravidel a jejich autoři musí při přebírání témat z reálného světa nutně zjednodušovat. Z komplexního
