„Chudí i Země křičí.“ Co chce papež František sdělit sekulárnímu světu?
V březnu 2021 papež František „oslavil“ osm let trvání svého pontifikátu. Toto výročí mělo i v naší sekulární společnosti značné mediální pokrytí – tentokrát se hlavní pozornosti dostalo Františkově snaze o vedení mezináboženského dialogu v kontextu jeho nedávné návštěvy Iráku a setkání s šíitskými muslimy. Pozornost bychom ovšem měli věnovat zejména jeho sociálním encyklikám. Ty totiž z hlediska závažnosti představují nejdůležitější dokumenty jeho pontifikátu a jsou v nich vyjádřeny základní myšlenky, které chce František sdělit i bohatému sekulárnímu světu, tedy nám.
V encyklikách František obsáhleji a uceleněji předkládá diagnózu problémů současného světa i nástin cest k jejich řešení. Pokud ponecháme stranou encykliku Lumen fidei (Světlo víry, 2013), kterou František upravil a podepsal, ale napsal ji ještě Benedikt XVI., vydal František během svého působení encykliky dvě: Laudato si’ (Buď pochválen, 2015) a Fratelli tutti (Všichni jsme si bratry, 2020, česky 2021).
Hned v názvech encyklik přitom papež odhaluje svou sociální vizi a sděluje základní postoj k našemu světu, jenž pramení z mystiky svatého Františka z Assisi. Ten vnímal jako bratry a sestry nejen lidi, ale dokonce i zvířata a neživou přírodu; chápal celý svět jako dar a z vděčnosti zpíval Bohu chvalozpěv, který papež cituje: „Buď pochválen…“
Papež umí pronést také tvrdá slova, například právě když hovoří o tom, jakým způsobem funguje naše společnost a jakým způsobem žijeme. Od schopnosti chovat se ke světu tak, jak by vyplývalo z františkovského postoje, se totiž podle něho nacházíme velmi daleko.
Co má papež konkrétně na mysli? Zejména mu jde o rozměr ekologický, a to ve velmi širokém slova smyslu. Když hovoří o
