Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Život je jen (velká kosmická) náhoda. Nebo ne? S vědkyní a scifistkou po stopách života ve vesmíru

"Máme vzorek planet, kde je potvrzený život. Má počet jedna. Tou planetou je Země," říká astrobioložka Julie Nováková. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Máme vzorek planet, kde je potvrzený život. Má počet jedna. Tou planetou je Země,“ říká astrobioložka Julie Nováková. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Když se řekne křemíkový život v tekutém dusíku, většina lidí netuší, co by si měli představit. Ale když kolem toho vznikne příběh a postavy, které nutí čtenáře zapojit emoce a klást si otázky, abstraktní koncept dostává podobu,“ říká Julie Nováková, bioložka, popularizátorka astrobiologie a autorka a editorka sci-fi v rozhovoru o prolínání vědy a fikce. Jak by mohl vypadat život mimo naši planetů podle vědců a podle scifistů?

Právě dáváte dohromady sbírku sci-fi povídek a vědeckých esejů s astrobiologickými tématy Life Beyond Us, ke které se v rozhovoru dostaneme. Fanouškovský crowdfunding jste spustili v den 60. výročí Gagarinova letu do vesmíru. Jak si vlastně ten neznámý „život mimo nás“, mimo naši planetu, představovali vědci, ale i scifisté v Gagarinově době?

Tehdejší představy už byly relativně blízké těm dnešním, už se například široce předpokládalo, že na Marsu nejspíš není žádný komplexní život, ačkoli mnozí stále nevylučovali jednoduchou vegetaci a drobné, ale okem viditelné organismy, a věda se začala zabývat možnou existencí života mikrobiálního – ať už na Marsu, nebo na jiných tělesech.

Když nastal ještě dřívější přelomový okamžik a do vesmíru se podívala družice Sputnik, mikrobiolog Joshua Lederberg kontaktoval NASA a inicioval vznik oddělení, které se bude možnostmi života v kosmu zabývat. V Sovětském svazu už dříve existoval obor astrobotaniky, kde se pomocí spektroskopie snažili zjistit, jestli na jiných tělesech existuje vegetace. Krátce před Gagarinovým historickým letem do vesmíru našli Sověti i Britové možné stopy fotosyntézy na Marsu, což se později ukázalo jako chyba měření.

Po Gagarinovi nastaly závody v dobývání vesmíru s lidskými posádkami… Když se z Měsíce vrátili astronauti z Apolla 11, museli všichni na tři týdny do karantény, aby nepřenesli nějaké nechtěné „stopy života“ z Měsíce na Zemi. Později se od toho upustilo, potvrdilo se, že v měsíčních podmínkách žádný život, jak ho známe, přežít nedokáže.

Kam se tehdy dohlédlo ze Země?

Záleží na tom, jak dobře. Pomocí spektroskopie, která by nám mohla umožnit právě třeba zachycení fotosyntézy na jiné planetě, jsme mohli celkem detailně sledovat atmosféry většiny planet naší soustavy, ale mimo naši soustavu jen hvězdy nebo mlhoviny, žádné exoplanety, ty jsme začali poznávat až v devadesátých letech minulého století.

N= 1

Co z tehdejších fantazií scifistů je dnes už běžné?

Leccos. Například už ve čtyřicátých letech začínal Arthur C. Clarke psát o geostacionárních satelitech a využití satelitů pro komunikaci, což je náš denní chléb. I dřívější romány o letech do vesmíru byly poměrně realistické, však už počátkem dvacátého století psal sci-fi Konstanin Ciolkovskij, pozdější otec raketové techniky. Celkově bych řekla, že zejména v technických aplikacích se autoři trefili docela dobře, zejména ti, kteří za sebou měli nějaké vědecké, technické, nebo přímo astronomické vzdělání. Ale nejen oni.

A naopak? V kterém sci-fi ty představy o schopnostech pozemšťanů v roce 2021 spíš přepískli?

Tak jen podle Raye Bradburyho jsme v této době Mars už dávno osídlili. A kdybychom žili ve světě Blade Runnera, už dávno pronikáme do jiných hvězdných soustav…

Než se dostaneme k životu, po kterém se pátrá na Marsu, na jiných planetách naší soustavy či na nejbližších exoplanetách, tedy řekněme po nějakých subtilních stopách metabolického života, zůstaňme u odvážnějších představ. Když se totiž řekne „život ve vesmíru“, každému na první dobrou naskočí existence možných civilizací. Jak vy sama pracujete s touto představou?

V rámci sci-fi občas představu mimozemských civilizací využívám, ve vědě se na ni snažím dívat skrz data, která máme. A bohužel, je nutno říct, že větší část dat, která by se nám hodila, zatím nemáme.

Když se podíváme třeba na slavnou Drakeovu rovnici, která má za cíl odhadnout počet aktuálně existujících technologických civilizací  

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Vesmír

Kultura, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější