Česko nad propastí: reloaded
Komentář Jána Simkaniče: Rozvrácený stát se stává kořistí úzké skupiny bezskrupulózních osob jednajících v zájmu východní velmoci. Píše se rok 1948, nebo rok 2021? Slavný výrok Karla Marxe „Poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška“ dokáže pikantně neplatit, pokud je fraška zároveň tragédií. Češi zase musejí mít něco extra.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„Napříč kontinentem se od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu spustila železná opona,“ pronesl 5. března 1946 ve slavném fultonském projevu Winston Churchill, který v té době zrovna nebyl britským premiérem. Konstatoval tak prostý fakt, že Josif Vissarionovič Stalin východní a střední Evropě nedovolí žádný manévrovací prostor. Bylo to přitom dva roky před únorovým komunistickým pučem v Československu, kdy se vláda jedné strany dostala k moci naplno.
Stalin skutečně neponechal nic náhodě a zabral všechno, co mohl. Neštítil se při tom ničeho. Kráčel za svým cílem promyšleně, systematicky a bez slitování. Poslední šancí, kdy se Československo mohlo vymanit nebo alespoň posunout ze Stalinova totálního područí, byl Marshallův plán ekonomické obnovy válkou zničené Evropy, projednávaný od roku 1947. Již záhy se ukázalo, že pro země západní Evropy představoval zásadní strategickou pomoc, která odstartovala dramatický růst k budoucí ekonomické prosperitě a blahobytu Západu.
Československo nad svým zapojením do programu také uvažovalo, ale nakonec jej po tvrdém nátlaku Moskvy odmítlo. Československý ministr zahraničních věcí Jan Masaryk sovětský postoj ohodnotil přesně: „Mám jen jedno vysvětlení pro zvláštní postoj Sovětů. Nechtějí Evropu obnovit ekonomicky, obávají se úspěchu rekonstrukce západní Evropy.“ Přesto nedokázal sebevědomě hájit zájmy vlastní země, o jejichž prospěšnosti byl zprvu přesvědčen. K té době se také váže legendární citát, který možná nikdy nepronesl, ale jeho roli, schopnosti i výsledek vystihuje dokonale: „Do Moskvy jsem jel jako československý ministr, ale vrátil jsem se jako Stalinův pohůnek.“
Únor 1948 nebyl překvapivým začátkem nové éry, ale vyvrcholením předešlého, dobře připraveného plánu na uchvácení země
