Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vzepřeme se diktátu času, nebo ještě zrychlíme?

Svět, který se zrychluje tak, že se to vymyká naší kontrole, byl podle Simona Garfielda stvořen právě hodinami a hodinkami. Foto: Shawn Lee
Svět, který se zrychluje tak, že se to vymyká naší kontrole, byl podle Simona Garfielda stvořen právě hodinami a hodinkami. Foto: Shawn Lee

Naši předci zřejmě žili poklidnějším a pomalejším rytmem, než je ten náš. Dlouho také jednotlivé části dne neoznačovali přesnými časovými údaji, ale například „po setmění“ nebo „až udělám vše potřebné na poli“. Šlo o označení jen přibližná, vždyť i přechod mezi nocí a dnem je plynulý a nenastává naráz. Jak se ale lidský život přetransformoval do dnešní podoby, kdy je většina dějů určována přesnými časovými údaji a spěchem, abychom toho do určitého termínu co nejvíce stihli, a co nám tato změna přinesla?

Již roku 2007 vyšla česky kniha německého historika Petera Borscheida Virus času, která tuto problematiku zpracovala velmi systematicky. Podle autora se naše „temporalistická“ mentalita začala v Evropě pozvolna hlásit o slovo možná už ve 12. století. Iniciátory zrychlování byli přitom obchodníci, kterým pochopitelně záleželo na efektivní a rychlé přepravě zboží a peněz.

Od počátku přitom platilo, že rychlost je dvojsečná zbraň: rychlejší postupy výroby přinášely vyšší nároky na koncentraci, a pokud nebyl přesně dodržený postup, výroba nejen že nebyla efektivnější, ale naopak se mohl výrobek zcela znehodnotit. Tak prý kolem roku 1800 dělníci v německém Bielefeldu nechtěně zničili velkou dodávku plátna pro americký trh, když chtěli bělicí proces urychlit použitím nových chemikálií. O současnosti autor prohlašuje, že důvodem našeho spěchu není primárně nedostatek času, ale „nadměrná nabídka jeho využití“. V závěru knihy Borscheid varuje před stálým zrychlováním našeho životního tempa se zdůvodněním, že „většina nejkrásnějších životních chvil se obejde bez hodinek. Chce to jen využít přízeň okamžiku.“

K této publikaci nedávno přibyl další titul zabývající se obdobným tématem a sledující podobnou hlavní myšlenku s názvem Hlídači času: Jak svět začal být posedlý časem. Jeho autorem je Simon Garfield (nar. 1960), oceňovaný britský novinář a autor dvou desítek publikací na roztodivná témata – od sbírání známek přes válečné deníky, dopisy, hudbu až po auta a wrestling. Česky už mu vyšly eseje o dějinách kartografie a také „stručné dějiny typografie v esejích“, přičemž k první z nich katalog Národní knihovny příhodně přidal předmětová hesla „všeobecnosti a zajímavosti“.

Odpírači i vítači času

Také jeho nově přeložená kniha je

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější