Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

V Peru se jmenujete pokaždé jinak. S hláskováním svého jména si na zdejší úřady nepřijdete

Ne že by se děti ve školách neučily hláskovat. Ale „učit se“ a „naučit se“ je přece jen rozdíl. Ilustrační foto: Adobe Stock
Ne že by se děti ve školách neučily hláskovat. Ale „učit se“ a „naučit se“ je přece jen rozdíl. Ilustrační foto: Adobe Stock

Peruánský deník Tomáše Nídra: Telefonické objednání dcerky na prohlídku u dětské lékařky zařizuje manželka. Ne kvůli tomu, že bych se tady v Peru nedokázal domluvit, ale proto, že mi šetří nervy.

Nadiktovat čtyři písmenka příjmení je zde úkol překonatelný jen s největší trpělivostí, kterou na rozdíl od choti ztrácím při třetím marném opakováním: „N jako Nicolás, I jako Iván, D jako Domingo a R jako Roberto.“ Ne, není za tím český akcent. Ani mé manželce se ještě nestalo, aby operátorka napsala na klávesnici zadané údaje správně hned napoprvé a systém jí tak ukázal, že v dané klinice skutečně máme dceru pojištěnou.

S podivně počeštělým německým příjmení narážím i v Česku, kde ho lidé chtějí sveřepě psát jako Nýdr nebo Nieder, ale kolik verzí dostalo na dokumentech jen ve školce, už bych nespočítal. Naposledy jsem nechal měnit potomkovo přihlašovací jméno do distanční výuky po aplikaci Zoom, protože se mi nezdálo, že by dcera měla rok vystupovat jako Niadir.

Za její (a moje) příjmení jsem musel bojovat už necelou půlhodinu po porodu, kdy mi úřednice kliniky

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Deník z ciziny

Peruánský deník

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější