Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Epidemie netolerance, nebo vzpoura bezmocných? Několik poznámek na okraj „cancel culture“ a prosazování identity

Woody Allen se stal asi nejviditelnějším symbolem propojení dopadů hnutí #MeToo a cancel culture (skulptura od Vicenta Menéndez Santarúy ve španělském Oviedu). Ilustrační foto: Adobe Stock
Woody Allen se stal asi nejviditelnějším symbolem propojení dopadů hnutí #MeToo a cancel culture (skulptura od Vicenta Menéndez Santarúy ve španělském Oviedu). Ilustrační foto: Adobe Stock

Komentář Jiřího Pehe: Kultura rušení (cancel culture) a identitární politika jsou prý jen výrazy novodobé netolerance, zní téměř unisono z řad českých tvůrců veřejného mínění. V západních demokraciích, včetně Spojených států, kde se tento nový fenomén zrodil, jsou ale reakce méně jednoznačné.

Živá debata se rozpoutala zejména poté, co se početná skupina prominentních západních intelektuálů v dopise publikovaném v časopise Harper’s Magazine v červenci 2020 ohradila proti údajně netolerantním tendencím, kterých jsme v současných západních společnostech svědky v souvislosti s kulturou rušení.

V dopise se mimo jiné argumentuje, že editoři významných periodik mohou být vyhozeni ze zaměstnání kvůli publikování kontroverzních textů; publikace některých knih může být zrušena kvůli nedostatku autenticity; novináři nesmějí psát na určitá témata; vysokoškolští učitelé jsou popotahováni za citování určitých literárních děl nebo cirkulaci „nevhodných“ výzkumných projektů; a šéfové některých organizací jsou odvoláváni jen kvůli nemotornosti při řešení problémů.

Na dopis reagovala kriticky vlastním otevřeným dopisem více než stovka jiných intelektuálů, převážně menšinového původu. Jedním z jejich argumentů bylo, že signatáři prvního dopisu jsou vesměs představitelé privilegovaného západního kulturního establishmentu, z jehož pozic fakticky argumentují.

Hlavní body původního dopisu jsou podle těchto i dalších kritiků navíc jen poněkud povrchní generalizací. Ve většině případů totiž došlo k ostrakizaci či veřejnému znemožnění určitých lidí ze zcela konkrétních důvodů, jako jsou projevy rasismu, homofobie nebo hanění jiných kvůli pohlaví a věku. Namístě by tedy byla spíše debata, zda se s takovými projevy máme v liberálních demokraciích ve jménu svobody projevu dál smiřovat.

Mnozí západní intelektuálové, kteří se do debaty o kultuře rušení a identitarismu od publikace prvního dopisu zapojili, ale argumentují, že kultura rušení a identitarismus ohrožují fungování liberálních demokracií, protože znemožňují svobodnou diskusi a zpochybňují univerzalismus hodnot, z nichž vyrostly liberálnědemokratické společnosti. Řada konzervativních autorů pak

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

USA

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější