Když vás mučí elektřinou, dupete nohama, ví ukrajinský novinář. K životu se vracel v Praze
Jmenují se Jura, Vláďa a Ruslan. Mají ruské pasy. A řídili na ukrajinském Donbase něco, co je označované za místní koncentrační tábor. Prošel jím i novinář Stanislav Asejev a podává svědectví.
Tomu místu mnozí obyvatelé Donbasu se směsí hrůzy a obdivu říkají „doněcké Dachau“. Málokdo z nich tam ale pobýval. Stanislav Asejev tu smůlu měl. A měl také štěstí. Přežil. Přežil 28 měsíců v Izolaci – tajné věznici v centru ukrajinského Doněcka v ulici Světlá stezka číslo 3.
Nezdálo se, že by o svých zážitcích vyprávěl rád. Rozhovory nejdřív poskytoval ochotně. „Jezdil jsem po Evropě. Ale co chceme od politiků, kteří vyslechli mou zprávu o Izolaci, zatleskali mi a za deset minut na všechno zapomněli?“
Proto ho dělat „cvičenou opičku“, jak říká, přestalo bavit. Rozhovor nám poskytl v souvislosti s tím, že své „motáky“ z vězení teď přetvořil v knihu. Psal ji mimo jiné v Praze.
Konečně zná jejich jména: Tlustý, But a Jermak
Skoro se na tu událost už zapomnělo. Odehrála se v roce 2017 a Stanislav byl jedním z jejích hrdinů.
Původně měl umřít. Protože