„Být vedle sebe je něco jiného než být opravdu spolu.“ Pandemie prověřuje vztahy
Zatímco se svět vyrovnává s koronavirovou krizí, za zavřenými dveřmi domácností vznikají často krize nové. Pro někoho pandemie představuje příležitost k upevňování romantických vztahů a radosti z času stráveného s partnerem, pro jiné však jde o zátěžové období, které lze bez pomoci jen těžko ustát, a i s ní mnohdy ne. Diáře párových terapeutů jsou navíc v posledních měsících plné k prasknutí a obvyklé způsoby, jak si ve vztahu jeden od druhého odpočinout, zůstávají omezené.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„Vloni se toho hodně nahromadilo. Měli jsme za sebou už tak složitý rok plný stresu, a když už jsme si mysleli, že se to trochu uklidní, přišel lockdown. V pracovní rovině se situace zhoršila hlavně pro mě, napětí se postupně přeneslo i do našeho vztahu a toho, jak spolu vycházíme. Od té doby řešíme, jestli spolu budeme, nebo ne,“ vypráví šestadvacetiletý hudební promotér Jakub, který se svou přítelkyní a psem žije v Praze.
S partnerkou jsou spolu bezmála čtyři roky. Vztah začínali ještě jako dva studenti, často se tak podle Jakuba upínali k budoucím plánům – těšili se na období po zkouškách, plánování společné budoucnosti, společné výlety nebo dovolené, zkrátka na to, až budou mít více času jeden pro druhého.
S pandemií ale tyhle vyhlídky zmizely a nahradila je blízkost, na kterou nikdo z nich nebyl zvyklý: „Dřív jsem kvůli práci často býval pryč, každý jsme měli svůj prostor, teď jsme ale skoro vůbec nebyli sami. Sílila ponorka a zhoršovala se vzájemná komunikace.“ Útěkem od hádek a tíživých debat se tak staly procházky se psem či návštěvy rodiny a přátel – i ty se ale s přísnějšími opatřeními snížily na minimum.
„Když se ještě na podzim nevědělo, že další lockdown bude takhle tíživý, uklidňovali jsme se tím, že nám v únoru skončí škola a brzy bude líp. Časem jsme si ale oba uvědomili, že se to zase o tolik nezlepší, a namísto čekání, až se něco stane zvenčí, jsme se obrátili více do sebe,“ popisuje Jakub.
Naději teď vidí v terapii, ke které se oba už delší dobu odhodlávají: „Nevíme, jestli spolu zůstaneme. Máme se rádi a chceme spolu být, problém je spíš v
