Ať letos čtou romská jména jindy. Pietu za oběti holokaustu kalí spor o změnu tradice
Každoroční pietní čtení jmen obětí holokaustu se letos v Praze mělo nově obejít bez jmen romských zemřelých. Ta tvořila v Česku součást Jom ha-šoa od roku 2010, správní rada Institutu Terezínské iniciativy si ale přála změnu. Ředitelka institutu na to odmítla přistoupit.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Postavíte se před mikrofon. Držíte seznam v ruce, možná se vám trochu chvěje hlas a pálí oči. A čtete, zní to třeba: „Alois Daniel, narozen 1938, zavražděn 1943, Osvětim. Zikmund Winternitz, narozen 1867, zavražděn, Terezín, Treblinka. Lilly Zwillingerová, narozena 1924, zavražděna, Terezín, Malý Trostinec…“
Nápad zavést i v Česku veřejné čtení jmen obětí holokaustu a vrátit jim symbolicky tvář, aby nebyly jen číslem ve stále vybledlejší minulosti, přispívá léta k tomu, aby lidé na válečné hrůzy nezapomněli. Vtahuje je.
Najednou to není jedna z milionů obětí. Je to šestnáctiletá Lilly, začíná duben jako teď, jen je rok 1940 a ona podává u pražského policejního ředitelství žádost o potvrzení bezúhonnosti. Ta jediná po ní zůstane. V osmnácti musí do jednoho z vlaků, kterými se lidé nevrací.
Z krátkého sdělení v březnovém čísle časopisu Terezínská iniciativa není patrné, že by zažitá tradice čelila otřesu. Ano, mluví o tom, že se jména Romů v Praze budou číst 2. srpna, o památném dni romského holokaustu. Ano, diskutovalo se o tom od prosince 2019…
Při pohledu blíže je ale vidět příběh výměny správní rady, rozpor mezi většinou nových radních a ředitelkou, která pietní akci pořádá, nečekané odchody z funkcí i obavy jednotlivých aktérů, co se vlastně děje.
Ředitelka Institutu Terezínské iniciativy Tereza Štěpková vzpomíná, že s nápadem otevřít tradiční připomínku obětí holokaustu široké veřejnosti formou happeningu a přenést ji vně hranic židovské komunity přišli v roce 2005 lidé z České unie židovské mládeže. Od roku 2010 se opět na jejich návrh čtou i jména obětí genocidy Romů.
Cílem bylo rozšířit povědomí o válečném etnickém vraždění. „Přispět k uznání skutečnosti rasového pronásledování Romů během druhé světové války a k přijetí genocidy Romů jako součásti dějin holokaustu. Přispět k prevenci ‚anticiganismu‘ a tím i ke zlepšení postavení dodnes diskriminovaných Romů v současné společnosti,“ vyjmenovává Štěpková Deníku N.
Jenže 16. února dostala černé na bílém, že se podoba piety má změnit. Správní rada institutu poměrem 4 : 1 odhlasovala, že romská jména na dubnovou akci v Praze nepatří. „Po mně rada nejasným a nepřímým způsobem žádala, abych toto rozhodnutí přijala a veřejně komunikovala jako ředitelka organizace,“ říká šéfka Institutu Terezínské iniciativy.
Z pár desítek hodin staré tiskové zprávy je zřejmé, že se
