Deník N

Kanibalismus i plná břicha. Co se v Rusku nesmí říkat o blokádě Leningradu

Oběti leningradské blokády, říjen 1942. Foto: Ria Novosti archiv, CC-BY-SA 3.0
Oběti leningradské blokády, říjen 1942. Foto: Ria Novosti archiv, CC-BY-SA 3.0
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Ve městě, které přežilo neuvěřitelných 872 dní kruté válečné blokády, žili kromě zoufale hladovějících lidí i ti, kteří si mohli dopřát kuřátko a šampaňské. Komunističtí potentáti a jejich rodiny. Jenže zpochybňovat utrpení а jednotu blokádníků je i dnes v Rusku trestné. Natož aby se u příležitosti 75. výročí ukončení obležení Leningradu, připadajícím na 27.1., o hladu a kanibalismu vtipkovalo nebo se pořádaly ankety na téma, zda takové hrdinství mělo vůbec smysl. Film „Svátek“ a televize Dožď obojí zkusily. Režisérovi hrozí za „poplivání hrdinů Velké vlastenecké války“ vězení, televize málem zanikla.

„Na té slepici je víc peří než masa,“ stěžuje si Margarita, paní domu, manželka a matka, a také, jak Rusové říkají, blokádnice (to slovo se vžilo tak, že už figuruje ve výkladových slovnících). Na hlavě má papírové natáčky a ve tváři otrávený výraz.

Je 31. prosince 1942. Pro sovětské občany čtvrtý největší svátek v roce, hned po výročí Velké říjnové socialistické revoluce a narozeninách Lenina a Stalina. V jedné z okrajových čtvrtí Leningradu, v luxusním bytě se starožitnými sekretáři a nadbytkem pokojů, žije rodina bolševických prominentů Voskresenských. Připravuje se na oslavy Nového roku.

Margarita s neskrývaným odporem škube kura a muž, vědec pracující „na příkaz strany“ na výzkumu bakterií pozoruje reptající choť se slovy: „Ty bys snad chtěla, aby nám dali páva?“

„Jo, to bych chtěla, protože kuřata nám dávají už půl roku,“ odsekne manželka. A nařídí připravit na stůl šampaňské, ovoce a sýry.

Za okny je mráz, nepohoda a statisíce hladových lidí. Pracující dělník dostává 250 gramů chleba na den, zbytek obyvatel jen 125 gramů. Stále častější je kanibalismus, byly zaznamenány i hrůzné případy vražd s jediným cílem – najíst se masa z oběti. Město je od 8. září 1941 obklíčeno německými jednotkami. Do konce blokády je ještě daleko – skončí až 27. ledna 1944, což je dnes přesně 75 let.

Režisér patří do lágru

Blokáda Leningradu patří k nejslavnějším obdobím sovětské historie. K nedotknutelným ikonám Velké vlastenecké války (1941–45), o jejichž významu a smyslu je zakázáno pochybovat. Ostatně, on se o to nikdo ani raději nepokouší. Až na několik výjimek. Jednou je film „Prazdnik“ (Svátek), který spatřil světlo světa letos v lednu.

Film „Svátek“ se pokusil prorazit tabu panující kolem blokády Leningradu. Režisérovi hrozí tvrdý postih. Zdroj: Prazdnik, režie Alexej Krasovskij, 2019

Natočil ho doposud celkem loajální ruský režisér Alexej Krasovskij a jde o nízkorozpočtový (stojí na konverzaci herců a odehrává se v jediném bytě), ale výborně obsazený snímek, při kterém běhá mráz po zádech a zároveň se člověk válí smíchy. Podstatou sdělení je, že v obleženém Leningradě žádná rovnost a jednota sovětského lidu nepanovala. Ale vedle podvyživených a umírajících tady

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rusko

V tomto okamžiku nejčtenější