Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Pečení mě v lockdownu uklidňuje, pro buchty si chodí i islamofobové, říká šéfka Multikulturního centra

Covidová pekařka z pražské Libně Zuzana Schreiberová. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Covidová pekařka z pražské Libně Zuzana Schreiberová. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Zuzana Schreiberová se rozhodla přečkat lockdown pečením. Její cukroví, buchty a cupcakes lidem nejen chutnají, ale také leckdy pomáhají překonávat názorové rozdíly. Pekařka z pražské Libně v rozhovoru pro Deník N popisuje i to, jak se zpočátku musela naučit chtít za své výrobky něco na oplátku.

Jak vás napadlo začít péct buchty a cupcakes pro sousedy nebo pracovníky nemocnice?

Vždycky jsem ráda vařila, ale teď žiju sama, proto jsem neměla potřebu vyvářet. Naopak jsem se snažila hubnout. Ale těsně před říjnovým lockdownem psychiatr Tomáš Rektor řekl: „Teď je moment, abyste pekli a dávali své výtvory na sociální sítě. Teď to lidem pomůže a uklidní je to.“ Mně se ta myšlenka moc líbila. Protože se schylovalo k lockdownu, šla jsem si koupit legíny na home office a rovnou jsem vzala i svůj první plech.

Myslela jsem, že upeču cukroví na svátky. Jenom pár kousků, aby mi to doma vonělo. Skončila jsem ale u osmnácti kil, které jsem pak rozdávala. V lednu mi cukroví začalo chybět, tak jsem si vytáhla recept na buchty. Povedly se, i když proti těm, co dělám teď, to byly takoví chcípáčci. Dala jsem je do sousedské skupiny, tam zmizely a po čase jsem se rozhodla založit si profil Kancelářská myš peče.

Když jste měla osmnáct kilo cukroví, nenapadlo vás ho spíše prodat?

Ne. Když jsem zjistila, že ho bude hodně, dala jsem výzvu kamarádům na Facebook, že peču, baví mě to a jestli někdo nechce cukroví. Rozdávala jsem to s tím, že jsme se domluvili na barteru. Například jsem jim dala krabici cukroví a oni mi za to dali pleťovou masku, za kterou mi bylo líto dát 150 korun.

Asi dvě krabice jsem poslala samoživitelkám, ale spíše to dělalo radost lidem, kteří před Vánoci nestíhali péct, například kamarádce zdravotní sestře.

Takže díky směnnému obchodu jste dostala věci, které byste si sama nepořídila?

Jo, to je klasika. Měla jsem strašný pohovor s mojí psychoterapeutkou, protože jsem to cukroví chtěla rozdávat, a ona mi hodně promlouvala do duše. To, že jsem napekla 18 kilo, bylo podle ní trochu úchylné, ale pořád v normě. Kdybych to však rozdávala a nic za to nechtěla, považovala by mě za nenormální.

Tak jsem zveřejnila seznam věcí, které by mi udělaly radost. Bylo mi trapné si o něco říkat, protože mě

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Koronavirus

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější