Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Tradiční strany slábnou, ale politika založená na stranách není ani zdaleka u konce s dechem

Nová hnutí s demokratickým étosem nejsou nebezpečím pro demokracii nebo koncem stranické politiky. Jsou jen jinak organizována a komunikují jinak než tradiční strany. Jsou výrazem zásadní proměny moderních společností. Ilustrační foto: Adobe Stock
Nová hnutí s demokratickým étosem nejsou nebezpečím pro demokracii nebo koncem stranické politiky. Jsou jen jinak organizována a komunikují jinak než tradiční strany. Jsou výrazem zásadní proměny moderních společností. Ilustrační foto: Adobe Stock

Analýza Jiřího Pehe: Již nějaký čas jsme svědky slábnutí takzvaných tradičních stran. Stejně jako mnohé další instituce spojené s érou industriální modernity mají problémy přizpůsobit se měnící se dynamice postindustriálního, komunikačně propojeného světa. Dostávají se často do defenzivy ve střetu s novými politickými iniciativami, jako jsou nejrůznější hnutí nebo populistické subjekty založené na vůdcovském principu.

I lidé, kteří neholdují politologickým debatám, si nemohou nevšimnout, že „tradiční strany“ jsou v současnosti vítaným terčem útoků populistických lídrů, kteří je spojují s údajně zkrachovalými elitami minulosti a korupcí. Jinými slovy: ze samotného pojmu „tradiční strana“ se stalo politické téma používané v politickém boji.

Občas se ale rozhoří i seriózní debata o tom, zda jsou takzvané tradiční politické strany skutečně na ústupu, či dokonce brzy úplně zmizí. U nás na toto téma napsal nedávno zajímavý text analytik konzervativního internetového deníku Forum 24 Jaroslav Bican pod názvem Kdo čeká na konec tradičních stran, ten se načeká.

Bicanův text je reakcí na úvahu jiného analytika, Vratislava Dostála ze serveru Info.cz, nazvanou Čísla ukázala, co chce český volič. Svět tradičních stran se jen tak nevrátí, volby budou o těchto třech trendech.

Dostál argumentuje, že poslední průzkumy stranických preferencí sice ukazují, že se voliči odvracejí od populistického hnutí ANO, ale neznamená to podle něj návrat k tradičním stranám. Roste podpora jiných nových hnutí, jako jsou Piráti nebo Starostové a nezávislí. Důvodem je podle něj v prvé řadě v české společnosti stále silný „protestní“ étos proti politice, kterou praktikovaly takzvané tradiční strany v době své dominance u nás. Pokud podle něj ještě někdo stále věří v návrat k pilířům polistopadové politiky, který představují strany, jako jsou občanští demokraté anebo sociální demokraté, „je mimo realitu“.

Tvrdí též, že tradiční strany oslabuje i relativizace dělení politických postojů podle pravolevé osy. Důvod pro mizející důležitost levice a pravice v české politice je podle Dostála prostý: strany tradiční pravice a levice sice dvacet let předstíraly nemilosrdný konflikt, když ale šlo do tuhého, politici si vždy hleděli především svého společného zájmu.

Bican naopak argumentuje, že tradiční strany mají tuhý kořínek, o čemž svědčí i jejich dlouhověkost. Opírají se o srozumitelné ideje, což je jejich výhoda ve srovnání s nejrůznějšími novými hnutími. Ta podle něj nemají hlubší hodnotové základy, a mohou tak být snadněji nahrazena nějakou zbrusu novou partají. Když padnou na dno, nemají se od čeho odrazit, aby se opět postavila na nohy. Bican též namítá, že konflikt mezi pravicí a levicí zdaleka není překonaný.

Co dělá stranu „tradiční“

Pro pochopení toho, co se v politice ve vztahu k tradičním stranám děje, je zapotřebí

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější