Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Měsíc jsme nemohli spát a pak to bouchlo. Erupci v „údolí eunuchů“ říkáme turistická, líčí česká vědkyně z Islandu

U vulkánu Fagradalsfjall. Foto: archiv Pavly Dagsson Waldhauserové
U vulkánu Fagradalsfjall. Foto: archiv Pavly Dagsson Waldhauserové

Po desítkách tisíc zemětřesení z posledních týdnů mají obyvatelé islandského Reykjavíku klid. Nedaleko hlavního města, na poloostrově Reykjanes, se ze sopky Fagradalsfjall minulý pátek vyřinula láva. Místní vzali novou atrakci ztečí, horkou lávu natáčejí drony nebo si na ní opékají párky.

„Je to zřejmě nejmenší známá erupce v historii Islandu, říká se jí turistická,“ popisuje česká vědkyně Pavla Dagsson Waldhauserová, která se na Islandu zabývá výzkumem prachu v ovzduší. Nová sopka jí asi mnoho práce nepřinese – erupci neprovázela exploze s oblaky prachu a popela. V rozhovoru popisuje, co se nyní na Islandu děje, mluví ale také o ledových jádrech oblaků, písku ze Sahary nebo bouřích na českých polích.

Co jste dělala, když přišla erupce?

Bylo to v pátek večer ve tři čtvrtě na devět. Byli jsme zrovna s kolegyní Águstou z Ústavu ochrany půd v restauraci na pivu.

V restauraci vašeho muže, té nejstarší na Islandu?

Ne, v baru Kaldi – na pivu podle české receptury, které sem přinesl český sládek. Takže jakmile jsme na telefonu zahlédly zprávu o erupci, vydaly jsme se tam. Řídit jsme nemohly, ale naštěstí za námi zrovna přicházel student z České zemědělské univerzity, Alex, který tady pobývá. Ani nedosedl, vzali jsme auto a vyrazili.

Už asi po deseti kilometrech, u lesoparku na okraji Reykjavíku, byl ve tmě vidět krásně růžový oblak. Všude hlásili, ať auta k místu nejezdí, protože jsou všude zácpy. My jsme to objeli ze tří světových stran a dostali se na hlavní cestu do Keflavíku (letiště, pozn. red.), kde už zácpy nebyly. Přijeli jsme až k Modré laguně, kde byla záře krásně vidět.

Cesta k vulkánu. Foto: archiv Pavly Dagsson Waldhauserové

Dojeli jste až přímo k erupci?

To nešlo, protože byla noc a nevěděli jsme, jak přesně je daleko. Teď už víme, že jsou to dvě a půl hodiny chůze mechy a lávovými poli. Cesta není tak snadná a my jsme nebyli vybaveni, jeli jsme rovnou z restaurace.

Potom se na místo vypravil vrtulník s vědeckým osazenstvem, aby posoudil rozsah erupce. Byla jste s nimi?

Bohužel, tentokrát ne. A druhý den bylo strašné počasí a dcerka měla oslavu šestých narozenin. Takže jsem se tam ještě nedostala, ale měřím v Reykjavíku částečky v ovzduší. Když tam člověk chce zůstat a měřit, musí se dobře vybavit. Raději se tam vydám s kolegy z Meteorologického ústavu. (Pavla Dagsson Waldhauserová krátce po rozhovoru upřesnila, že už na místě byla a s kolegy naměřila překvapivě hodně sazí, jak hoří okolní vegetace pod tekutou lávou, pozn. red.) Záchranáři také vydali varování, protože museli z oblasti evakuovat čtyřicet lidí.

Proč?

Ztratili se v mlze a byli totálně vyčerpaní a promrzlí. Sněžilo, mohlo tam být hodně pod nulou a terén tam není vyšlapaný. Takže je odvezli do nedalekého rybářského přístavu Grindavík. Kvůli tomu pak oblast z některých stran zavřeli a doporučují jen jednu cestu, aby lidé nemuseli vulkán hledat z několika různých stran. Oblast hlídají stovky záchranářů za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek a ve sněhových vánicích.

Přitom úřady lidi varují, aby se k lávě nepřibližovali, zůstali v uzavřených prostorech a příliš nevětrali. Na videích, která kolují, ale někteří dokonce opékali párky přímo na vulkánu.

To se musí, my jsme to při výšlapu k sopce Eyjafjallajökull (vybuchla v roce 2010, pozn. red.) dělali taky. Musíte ale být z bezpečné strany – jinak hrozí, že jak láva utuhne, vytvoří se v ní tekutější tunel, z nějž velkou rychlostí vyteče jazyk vaším směrem.

(Později Pavla Dagsson Waldhauserová doplnila zážitky z místa: „Překvapil nás velký otřes, jakoby výbuch. Pocitově obrovské zemětřesení o magnitudu devět. Lidé se nejdřív dali na útěk, ale po chvíli se přestali bát. Myslela jsem si, že se pod mýma nohama otevírá druhá lávová puklina. Bylo to velmi strašidelné.“)

Není to opékání párků nebezpečné i vzhledem k plynům a dalším látkám?

To je trošku nevýhoda této erupce – je v údolí a plyny se tam drží. Je to taková inverze. Zatímco Eyjafjallajökull byla víc než tisíc metrů nad mořem.

Sledovat rodící se sopku je pro laika velmi zajímavé. Jak tu událost prožíváte vy?

Předcházela jí hrozně silná zemětřesení a my jsme asi měsíc nemohli pořádně spát. Často jsem se v noci vzbudila, viděla, jak se

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Ekologie

Příroda

Rozhovory

Svět, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější