Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Válka v Sýrii je jednou z největších katastrof v naší historii. Trvá už 10 let.

„Válka v Sýrii je jednou z největších katastrof v historii,“ řekla před více než čtyřmi lety operační ředitelka MAGNA Denisa Augustínová v rozhovoru pro DVTV. Právě v té době několik dní a nocí pomáhala koordinovat týmy, které evakuovaly stovky dětí, zraněných a nemocných z východní části Aleppa. V obklíčené části města se skrývalo více než 40 tisíc lidí. Půl roku žili uprostřed bojů bez přístupu k jídlu, bez pitné vody či zdravotnické pomoci.

Pomáhali jsme zraněným po bombardování a bojích, dětem, starým lidem. I dnes, když si na to vzpomenu, vybavují se mi emoce v plné síle. Bylo to totiž něco, co jsme neuměli téměř nijak ovlivnit, jen jsme se snažili dostat co nejvíce lidí do bezpečí a z dosahu bojů. Každý jeden autobus, který opustil východní Aleppo, pro nás byl ne malé, ale velké vítězství,“ vzpomíná Denisa s tím, že všichni trnuli, aby vojáci nenapadli autobusy.

Evakuace byla vlastně násilným vystěhováním v rozporu s mezinárodním humanitárním právem. Lidé z Aleppa však neměli jinou možnost, jak si zachránit život. Na stanovištích vládl chaos, všichni se snažili dostat do autobusů. „Neumíme si představit, co museli prožívat rodiče, kteří poslali do bezpečí své děti s možností, že je v zemi, kde zuří válka, už nikdy neuvidí,“ popisuje Denisa a dodává, že mnozí z evakuovaných dodnes žijí v provizorních táborech na severozápadě Sýrie.

Jedna z nejhorších katastrof

I deset let od začátku syrského konfliktu ho Denisa považuje za jednu z nejhorších katastrof, jaké kdy způsobil člověk. Nejhorší je, že válka v Sýrii stále neskončila, miliony lidí trpí a hladoví v nepředstavitelných podmínkách.

Válka v Sýrii je daleko, ale ne dost daleko na to, abychom ji mohli vytěsnit úplně. Z našich médií se téměř vytratila po skončení uprchlické krize, když se lidé prchající před hrůzami války snažili dostat k nám do Evropy. Pro mnohé se dveře zavřely. Zůstali uvězněni uprostřed války.

Téměř 600.000 mrtvých a miliony zraněných s trvalými následky na těle i duši ale nelze přehlédnout. Polovina předválečného syrského obyvatelstva musela prchnou ze svých domovů, mnozí žijí už roky v sousedních zemích v bídných podmínkách. Další miliony obývají provizorní tábory přímo v Sýrii, přes hranice se již nedostanou. Zničená země, zničená infrastruktura, zničení lidé, zničené životy.

Mezinárodní společenství v čele s OSN selhalo. Ani po 10 letech nedokázalo konflikt zastavit, potrestat útoky na zdravotníky a civilisty nebo použití chemických zbraní. „V dubnu 2017 jsme v nemocnici Bab Al Hawa, kterou podporovala MAGNA, ošetřili 47 oběti jednoho z chemických útoků. Mnozí měli závažné poruchy dýchání, nervové poruchy, pěnu kolem úst, příznaky charakteristické pro následky útoků chemickými zbraněmi. Nejméně sedm lidí nepřežilo a tři zdravotníci, kteří pomáhali, také skončili po kontaktu s pacienty postiženými chemickou látkou na jednotce intenzivní péče,“ říká ředitel MAGNA Martin Bandžák. Zasaženým zdravotníkům pomohly přístroje na podporu dýchání, které nemocnice získala díky humanitární pomoci MAGNA.

Zničení lidé

Syrský konflikt přinesl i nelidské týrání, znásilňování, otroctví a mnohé věci, které si nelze ani představit. Oběti o nich vyprávějí jen těžko i po měsících terapie s psychologem.

Do ztrýzněné duše 8leté Nayly, syrské pacientky MAGNA v Libanonu, kde žije 1,5 milionu syrských uprchlíků, se psychologové dostávali jen těžko. Pomohl jim otec děvčátka. Pocházejí ze syrské Rakky, kde žili během nejbrutálnější nadvlády Islámského státu. Jednoho dne se Nayla vysmekla z jakžtakž bezpečného domova a šla hledat své kamarády, protože si chtěla hrát. To, co viděla, ale těžko zpracuje i mozek dospělých. Bojovníci Daeš – Islámského státu hráli na ulici fotbal. S hlavami jejích kamarádů, za nimiž šla. Rok nemohla spát, chodila jen po špičkách a neopouštěla bezpečí svého domova. Pak se vydali na útěk. Většinou utíkali během nocí ve tmě, přes den se snažili odpočívat, po prožitých hrůzách spánek nepřicházel. Dnes žijí v Libanonu jako uprchlíci, terapie zabírá se střídavým úspěchem.

To jsou neviditelné následky syrské války. Čísla, která by za běžných okolností byla šokující, už tuto schopnost ztratila. Až tři čtvrtiny syrských uprchlíků mohou trpět, podobně jako Nayla, posttraumatickou stresovou poruchou z prožitých hrůz a násilností.

Zničené zdravotnictví

Evakuace civilistů z Aleppa nebyla pro týmy MAGNA poslední. Za deset let konfliktu léčily v deseti nemocnicích. V ohrožení byla i nemocnice v oblasti severní Homs, nakonec musela být z bezpečnostních důvodů přesunuta.

Konflikt v Sýrii totiž kompletně změnil poskytování humanitární pomoci. „Kdysi znamenal kříž na sanitce či nemocnici, že se neútočí. Na našich mobilních klinikách v Sýrii ale nemůžeme mít označení, že poskytujeme zdravotnickou pomoc, protože bychom se okamžitě stali terčem,“ vysvětluje Denisa Augustínová a dodává, že mezinárodní humanitární právo v Sýrii nefungovalo a nefunguje. „Napadání zdravotnických zařízení se používá jako způsob vedení války.“

Před násilnostmi všech skupin zapojených do bojů utíkali lidé, stěhovaly se nemocnice, a mnozí, ať už z Aleppa, Homsu nebo z jiných oblastí, skončili na dlouhá léta v obrovských táborech na severozápadě země. „Pokud se na jednom konci tábora rozhlédnete do dálky, neuvidíte nic než moře modrých a bílých provizorních stanů,“ říkají naši spolupracovníci v oblasti Atmeh. Tady v nemocnici Al Ekha skončila i část humanitární pomoci, kterou MAGNA do Sýrie doručila z Česka a ze Slovenska.

Inkubátory daly naději na život mnohým novorozencům. Ve válce přišlo na svět téměř 5 milionů dětí. Tak jako malá Salam, která se narodila předčasně, během bombardování. Měla jen 1,5 kg, potřebovala okamžitou intenzivní péči v inkubátoru. Před nálety ji přesouvali z nemocnice do nemocnice. Až v nemocnici Al Ekha, kde působí i MAGNA, byla i s dalšími novorozenci v bezpečí a mohla být i se svou mámou. „Nemocnice ji přijala do inkubátoru, ale její mámu museli pro nedostatek místa přesunout jinam. Po týdnu se stav děvčátka stabilizoval a nemocnice ji mohla propustit. No po jejích rodičích se jakoby slehla zem. Personál nevěděl, kde právě žijí. Pod kterým stromem nebo ve kterém malém plastovém stanu, mezi stovkami tisíc jiných lidí na útěku. Nakonec její rodiče našli v jednom z táborů. V malém přístřešku spolu s jinými rodinami. Bez základních potřeb, bez vody či elektřiny. Se slzami v očích její máma uprosila personál, aby Salam nechali v nemocnici, v přístřešku by jí hrozila smrt,“ popisuje jeden z běžných zážitků zdravotnického personálu MAGNA Martin Bandžák.

Ani v těch částech země, kde už boje utichly, se zdravotní péče nezlepšuje, nebo zlepšuje jen pomalu. Polovina ze 113 státních nemocnic a více než polovina z 1 790 veřejných zdravotních středisek funguje jen částečně nebo nefunguje vůbec. Mnozí zdravotníci ze země uprchli, nebo zemřeli. Pomáhat jich zůstal jen zlomek.

MAGNA v Sýrii

MAGNA v Sýrii a v sousedním Libanonu pomohla statisícům Syřanů. V Sýrii jsme v uplynulých letech podpořili 10 nemocnic, ve kterých se s naší lékařskou pomocí narodilo více než 3 000 dětí. Ošetření a lékařské konzultace jsme poskytli více než 225 000 lidem.

V Libanonu syrské uprchlíky nejen léčíme, ale dětem i dospělým psychologickou léčbou pomáháme vypořádat se s traumaty z násilností a hrůz války. Programy MAGNA zaměřenými na psychologické zdraví během let prošlo více než 5 000 lidí. Na klinice a v mobilních ambulancích jsme ošetřili a poskytli lékařské konzultace ve více než 100 000 případech.

Za každým číslem se skrývá jeden lidský život, jeden osud konkrétního člověka.

Děkujeme, že pomáháte s námi zachraňovat životy.

Podpořit nás můžete na www.magna.org

Foto: Martin Bandžák

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Léčíme tady a teď

Inzerce

V tomto okamžiku nejčtenější