Kafkárna i surrealismus aneb vítejte v Belgii
Belgický deník Radky Smejkalové: My máme Kafku, Belgičané svého Magritta. Když je nejhůř a všudypřítomný absurdistán už se selským rozumem nedá pojmout, odkazují rezignovaní občané na postavy bez hlavy, které jim v povědomí zanechal jejich slavný surrealistický krajan René Magritte.
„Být surrealistou znamená nezajímat se o to, co jsme už někde viděli, ale vyhledávat dosud nevídané,“ znělo malířovo krédo a jeho rodná země mu i dlouho po smrti vzdává hold inspirativními, vpravdě surrealistickými podněty.
Všeobecné veselí kupříkladu vyvolala nedávná zpráva, že konečně dojde na rekonstrukci bruselského Justičního paláce, který je už dvacet let obestavěný lešením. Samo o sobě by na renovaci obřího komplexu nic vtipného nebylo, kdyby se ovšem neukázalo, že aby dělníci vůbec mohli palác rekonstruovat, budou nejprve muset zrekonstruovat lešení. A to nebude hned a nebude to za hubičku. Náklady na opravu lešení se odhadují na jářku 1,5 milionu eur neboli téměř čtyřicet milionů korun. „Ale do roku 2030 bude hotovo!“ dušuje se Johan Vanderborght ze Správy budov a lid má hned pocit, že vše je v dobrých rukou.
3 + 3 + 1 = 6 = 9
Země o jedenácti milionech občanů má tři samosprávné jazykové komunity (francouzskou, nizozemskou, německou) a tři samostatné regiony (Vlámsko, Valonsko, Brusel). Každý z těchto administrativních celků má svůj vlastní parlament, vládu, kompetence a portfolia. A pak je tu federální vláda.
Takže kolik vlád ovládá Belgii? 3 + 3 + 1 = 7. Tedy teoreticky. Protože ve skutečnosti Vlámové svou jazykovou a regionální vládu spojili v jednu. Takže 3 + 3 + 1 = 6.
Belgické pralinky, zážitek z doteku marnivosti
Ale ministrů zdravotnictví je celkem devět. Jeden federální ministr, jeden za vlámskou regionální vládu a jeden za valonskou regionální vládu, žádný za vlámskou jazykovou komunitu, zato dva za francouzskou jazykovou komunitu a jeden za německé mluvčí.
A pak tu máme Brusel, kde o zdravotnictví rozhodují úředníci hned tři. A ti se dohodli, že
