Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vstupte do čínského koncentračního tábora v děsivé virtuální realitě filmu Převychován

„Bál jsem se. Říkal jsem si: Proč mě sem odvezli? Nic jsem přece neprovedl. Kdy mě propustí? Po sedmi dnech mě odvedli k výslechu. Tam jsem to pochopil. Když jsem se jich ptal, co jsem spáchal za zločin, odpověděli, že jsem zrádce.“ Zdroj: Reeducated | The New Yorker (Matt Hyunh, Sam Walson, Ben Mauk)
„Bál jsem se. Říkal jsem si: Proč mě sem odvezli? Nic jsem přece neprovedl. Kdy mě propustí? Po sedmi dnech mě odvedli k výslechu. Tam jsem to pochopil. Když jsem se jich ptal, co jsem spáchal za zločin, odpověděli, že jsem zrádce.“ Zdroj: Reeducated | The New Yorker (Matt Hyunh, Sam Walson, Ben Mauk)

Prvotřídně animovaný snímek natočený 360° kamerou mění diváka na jednoho z vězňů převýchovného tábora v sinťiangském městě Tcha-čcheng. Táborem provázejí hlasy tří Kazachů, kteří tu trpěli a přežili. Je to unikátní a mrazivé svědectví. Podívejte se sami.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Když stojíte uprostřed místnosti, čelem ke dveřím, vidíte malou kameru ve tvaru oka. Za vámi je další kamera. A tady je záchod. Postele byly palandy, tady na té jsem spal já, na horní příčce. Když se podíváte z okna, vidíte velkou zeď tábora a travnaté místo k odpočinku, všechno ohrazené kovovým plotem. Tchačchengské oblastní pracovní, vzdělávací a výcvikové středisko. Býval to domov důchodců. My jsme samozřejmě neměli ten přepych, abychom se procházeli po zahradě. V jednom pokoji bylo devět až deset lidí, později nás tam spalo i třináct nebo čtrnáct. Světlo svítí ve dne v noci, můžeš vidět svůj stín.

Erbaqyt Otarbai, Amandžan Seituly a Orynbek Koksebek. Když se tito tři muži v zimě 2019 sešli s lidmi, kterým se rozhodli vypovědět svůj příběh, byli už na svobodě. Uplynul rok, respektive skoro dva, co je ozbrojení strážní v táboře naložili do autobusu a odvezli na hranici Čínské lidové republiky a Kazachstánu. Koksebeka a Seitulyho propustili na svobodu v dubnu 2018, Otarbaie v prosinci téhož roku. Za zdmi koncentračního tábora ho čínské úřady věznily přes osmnáct měsíců.

Teď jsou tedy volní, Otarbai, Seituly i Koksebek. Ale je tomu tak doopravdy? Může být ještě někdy volný člověk, který s kápí na hlavě dřepěl na dvoře lágru, zatímco kolem řvala ozbrojená stráž, a k smrti se bál o život? Může být ještě někdy volný člověk, jehož často bili, protože jako negramotný pastevec nedokázal dobře mluvit a psát čínsky? Nebo člověk, kterému při vědomí vyřezávali slepé střevo? „Neumřeš. A i kdyby, nikdo se o tom nedozví,“ řekli mu, když křičel bolestí.

Minulé utrpení pořád vrhá stín, jako parazit prorůstá do přítomnosti i budoucnosti. Trojice se ho nezbavila. Ale přežila – a teď díky ní mohl vzniknout mimořádný dokumentárně novinářský projekt Přežití v Sin-ťiangu. Jeho hlavními autory jsou uznávaný reportér Ben Mauk, ilustrátor Matt Huynh a režisér Sam Wolson; financovaly jej Pulitzer Center, Eyebeam Center for the Future of JournalismOnline News Association. Kontakt s přeživšími pomohl zprostředkovat akademik Gene Bunin, který má o represích v Sin-ťiangu obrovský přehled: už několik let je pečlivě dokumentuje v rozsáhlé Databázi sinťiangských obětí.

Výsledkem projektu je bezprostřední, hloubkové a unikátní svědectví o tom, co se dělo za zdmi koncentračních táborů (podle Komunistické strany Číny „vzdělávacích převýchovných středisek“) napříč Ujgurskou autonomní oblastí ČLR Sin-ťiang.

Unikátní hlavně proto, že projekt má dva výstupy. Jednak do posledního detailu propracovaný (a velmi obsáhlý) interaktivní článek Inside Xinjiang’s Prison State (Uvnitř sinťiangského vězeňského státu), který na svém webu vydal časopis New Yorker.

A hlavně: dvacetiminutový animovaný film Reeducated (Převychován), který diváka prostřednictvím 360° stupňové kamery přenese přímo dovnitř koncentračního tábora v sin-ťiangském městě Tcha-čcheng.

Snímek je o to cennější, že dovnitř internačních a vězeňských zařízení v Sin-ťiangu neexistuje svobodný přístup. Čínský režim mu brání, místo toho do táborů organizoval vlastní potěmkinovské exkurze. Deník N s účastníkem jedné z nich, albánským historikem Olsim Jazexhim, mluvil předloni na podzim. „Chtěl jsem bránit Čínu proti propagandě Západu. Bohužel jsem zjistil, že pravda je ještě horší než titulky novin,“ řekl tenkrát Jazexhi. „Je to zločin masových, až průmyslových rozměrů. V Sin-ťiangu se odehrává nová forma holokaustu. Holokaust verze 21. století.“

Právě proto má VR dokument Převychován tak velký význam. Tento článek vznikl, aby svědectví z filmu zprostředkoval čtenářům Deníku N, a z toho důvodu má poněkud netradiční formát. Film si můžete pustit – a do koncentračního tábora tak vstoupit – hned několika způsoby. Nejúplnější zkušenost získáte, máte-li doma brýle pro virtuální realitu (VR). Snímek však můžete zhlédnout také ve formátu 2D na chytrém telefonu; doporučuji nasadit si dobrá sluchátka a postavit se do místnosti tak, abyste se v ní s telefonem v ruce mohli bez problémů otáčet a pohybovat. A samozřejmě to jde i skrze počítač. Návody na všechny postupy najdete v doprovodném textu New Yorkeru.

To, co se ve filmu děje, celou dobu popisují hlasy Erbaqyta Otarbaie, Amandžana Seitulyho a Orynbeka Koksebeka: výsledek desítek hodin, kdy přeživší popisovali svoje věznění autorům projektu. Vyprávějí kazašsky, ale jejich svědectví doprovází anglický dabing. Pro potřeby tohoto článku jsme téměř vše, co říkají, přeložili do češtiny, aby byl snímek dostupný skutečně všem čtenářům. Přeloženou přímou řeč označují šedé boxy.

Reeducated (Převychován), 2D verze:
(3D verze je k dispozici zde.)

Vstát musíš v půl sedmé nebo sedm pekingského času. Každé ráno a každý den jsme zpívali čínské rudé písně. Koukej rovně! Hlavu ke mně! Stůj rovně – takhle! Ráno vstaneš a máš půl hodiny na snídani a umytí nádobí. Dávali nám zeleninová jídla s rýží, maso jsme viděli jednou do měsíce. Nevěděli jsme, který druh, ale zhltli jsme ho. Žili jsme jako zvířata. Občas si na něco vzpomenu a rozesměju se. Jindy se rozpláču. Jednou jsem klukům řekl, že mám hlad. Erbaqyt to slyšel a pak

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Čína

Lidská práva

Sin-ťiang

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější