Deník N

Kterak se prostý lid v jedné daleké zemi naučil mít rád exekutory

Vykonavatel soudního exekutora v objektu žižkovské Kliniky. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Vykonavatel soudního exekutora v objektu žižkovské Kliniky. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Satirická pohádka o tom, jak geniálně dokázala vrchnost jedné nejmenované země ukázat lidu prospěšnost a dobrotu těch, o kterých si dlouho myslel, že ho odírají o poslední groš.

Bylo nebylo, za devatero horami a devatero řekami žil v jedné daleké zemi prostý lid.

Dělal své vrchnosti samou radost. Pracoval do úmoru za málo peněz a za své vládce volil ty nejbohatší z nejbohatších, aby mohli bohatnout ještě víc. Netrápil jejich vládnutím usoužené hlavy troufalými požadavky na nové cesty, pokorně drkotal po těch starých.

Poslušně neměl rád Evropskou unii a bál se uprchlíků, jak mu vrchnost nakázala. Dokonce to ve své horlivosti skoro někdy přeháněl, když třeba vzal pilu a skácel strom na koleje, jakože to udělali uprchlíci. To všechno jen proto, aby vrchnosti ukázal, že její varovná slova bere vážně. Ale kdo by se na prostý lid kvůli tomu zlobil, vždyť to myslel dobře.

Jen v jedné věci s ním byla potíž. Neměl rád exekutory. Vzpouzel se a reptal, když mu každý měsíc z příkazu vrchnosti přišli vzít poslední groš, protože jel před patnácti lety načerno. Dokonce jakési odbojné skupiny na Facebooku zakládal. Vrchnost mu vlídně domlouvala. Je to pro tvoje dobro, říkala. Dluhy se přece musí platit, představ si, že bude někdy někdo dlužit peníze tobě!

Ale kdepak, všechno domlouvání bylo marné. V této jediné věci nebyla s prostým lidem řeč. Dospělo to tak daleko, že se prezident té daleké země skoro musel stydět nechat zvolit za peníze exekutorů a svým kancléřem jmenovat někdejšího vymahače dluhů. Lid byl zvyklý poslouchat, takže ho přece jen zvolil, ale reptal.

Až jednou dostal jakýsi rádce nápad.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější