Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Výbor povídek Kruté morality představuje markýze de Sade trochu jinak

Dobová podobizna markýze de Sade. Repro: Wikimedia Commons
Dobová podobizna markýze de Sade. Repro: Wikimedia Commons

Výbor z de Sadových povídek Kruté morality, který v překladu Jindřicha Vacka a s obsáhlým a svižným doslovem Jindřicha Veselého právě vydalo Argo, představuje markýze de Sade z jiné než konvenční perspektivy, v níž je vnímán jako ztělesnění úchylky, pro jejíž označení bylo použito jeho jméno.

Vackův překlad vybírá z povídek, které byly otištěny jako součást Sadova „oficiálního“ díla, tedy textů, pod které se podepsal – na rozdíl od sexuálně-deviantních fantazií, které vycházely anonymně, ale u nichž stejně de Sade nedokázal své autorství zapřít.

Sade toho pod vlastním jménem moc nevydal. Jak zmiňuje v doslovu Jindřich Veselý, šlo zejména o čtyřsvazkovou kolekci povídek nazvanou Zločiny lásky a román Aline a Valcour. Právě vydání Zločinů lásky nabízí vedle většiny povídek obsažených v argovském souboru pozoruhodnou předmluvu nazvanou Esej o románech, v níž Sade sleduje historii prózy v časové perspektivě, přiznává díla, která jej ovlivnila v jeho psaní a uvažování o literatuře, a v neposlední řadě nastiňuje vlastní teorii prózy.

Sade se vyznává z obdivu k anglickým spisovatelům Richardsonovi a Fieldingovi, dále k Rousseauovi a Prévostovi. Pokud už autor musí moralizovat, tyto poučky musejí být vkládány do úst jednotlivým postavám, nikoli být pronášeny autorem. Ten nemá prosazovat nějakou morálku nebo vychvalovat ctnosti, nýbrž zachycovat přirozenost. Triumf ctnosti, konvenční a požadované vyústění sentimentálního románu doby, je podle Sada nepravdivý, falešný a nudný; je třeba zobrazovat ctnost strádající útrapami, což ve čtenáři vyvolává hrůzu a slitování a nakonec jej vede k slzám, které

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější