Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Každý známe někoho, kdo zemřel na covid. Musíme přijmout smutek, říká organizátor piety za oběti pandemie

Disident a signatář Charty 77 Petr Pospíchal. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
Disident a signatář Charty 77 Petr Pospíchal. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Dnes v pravé poledne se rozezní zvony kostelů jako připomínka skoro pětadvaceti tisíc obětí pandemie covidu-19. Celostátní minutu ticha inicioval bývalý disident a signatář Charty 77 Petr Pospíchal. „Je to způsob, který nám všem může pomoci vyrovnat se se smutkem a ztrátou našich blízkých,“ říká.

Z jakého důvodu organizujete pietu za oběti covidu-19?

Už od začátku roku, kdy bylo zřejmé, že uvolnění opatření na Vánoce byl špatný krok, jsem měl dojem, že vnímání pandemie a jejích důsledků přes její organizačně technické rozměry je naprosto špatné. Vytrácí se z ní úplně lidský a společenský rozměr smutku a smrti.

Že pandemie byla vnímána především přes obavu, aby se nezahltily nemocnice nebo aby se to nepřehnalo s opatřeními. Aby nebyli omezeni ti, kteří chtějí lyžovat na přeplněných svazích. To mi přišlo tak destruktivní pro společenskou atmosféru, že si to budeme muset ještě odpracovat.

Nejen v tom, že pak bude uzávěra tvrdší. To bylo vcelku jasné už dávno. Ale i v tom, že nezpracovaný smutek se vrší. Jeho zpracování je pro společnost absolutně nezbytné a nedostaneme se dál, pokud to nedokážeme nějak uchopit a mluvit o tom.

A dosáhnout očistného přiznání, že je to opravdu velká tragédie, která některé z nás zasáhla mimořádně drtivě.

Proč?

v polovině ledna jsem zdůrazňoval, že když máme deset tisíc nakažených denně, prostě to znamená, že dvě stě lidí denně zemře. Že to není „možná“ nebo „uvidíme“, ale že ti lidé zemřou, jenom se neví, kteří to budou.

A já vůbec nechci směřovat k otázce, kdo za to nese vinu. To je neobyčejně komplikované. Ale myslím si, že bychom všichni měli apelovat na to, že v prvé řadě tady jde o lidské životy. Proto jsem přišel s nápadem, že bychom si měli připomenout oběti právě v den výročí prvního úmrtí na covid-19 v Česku, což je 22. března.

Říkáte, že nechcete řešit, kdo za těch pětadvacet tisíc mrtvých nese vinu. Nicméně v počtu úmrtí na covid-19 jsme nejhorší na světě. Není tedy tato otázka legitimní?

Já tomu rozumím, jenže potíž je v tom, že tyto dvě věci se podle mě nesmějí spojovat. Pieta za oběti a kdo za ně může. Souvisí to s tím, že zemřelých je tolik, že jsou mezi nimi nepochybně lidé všech myslitelných politických orientací. Byla mezi nimi určitě celá řada lidí, kteří vůbec nevěřili, že je pandemie vážná věc. Kdybychom měli možnost se jich předem zeptat, stěží by někdo z nich řekl, že si myslí, že bude mezi těmi, kdo zemřou.

Ale musíme si poctivě říct, že lidé ještě budou umírat

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Koronavirus

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější