Na lidskou pochodeň ihned citlivě reagovali umělci. V Museu Kampa se můžeme zamyslet, zda to ale vydá na celou výstavu.
Po plzeňské výstavě umění po roce 1968 vybrala kurátorka Helena Musilová díla, která explicitně reagují na smrt Jana Palacha a Jana Zajíce.
K výročím okamžiků, které si připomínáme s mnoha protikladnými pocity, vznikla v minulém roce celá řada výstavních projektů. Bylo jich tolik, že mohly někdy způsobit až umrtvení divákovy pozornosti. Naštěstí ale nedocházelo k žádným estrádním excesům, ačkoli se uvažovalo i o 3D projekci Masaryka na koni.
Na letošní rok nám zbylo výročí nejsmutnější – padesát let od sebeupálení studenta Jana Palacha, protestujícího tak proti sovětské okupaci a cenzuře svobodného vyjadřování. Nejsmutnější i nejbolestivější, protože sahá všem lidem do osobního svědomí a klade jim nejtěžší otázky. Palachův čin je symbolem, který v dějinách malého národa ční vysoko jako morální imperativ.
Umělci bezprostředně po tomto činu reagovali nejcitlivěji. Pracovat však s takovým nadlidským gestem není lehké; ono už slovo lidská pochodeň vyvolává rozpaky. Výstava Síla činu v Museu Kampa představuje umělecká díla, která v letech 1969–2009 reflektovala primárně Palachovo upálení, ale rovněž také čin jeho kolegy Jana Zajíce.
Křehká témata
Jde o velmi křehké téma, a tak se může stát, že rešeršemi se sice vyhledají důležitá a také zapomenutá či málo známá díla, ale nemusí z tohoto souboru vzniknout dobrá výstava.