Jejich rodiče nabízeli laciné oblečení a potraviny ve večerce, mladí Vietnamci už prodávají luxus bohatším
Glosa Radoslava Augustína: Sedím v holešovické kavárně Cà phê a nestačím se divit, že už i „poflakování se“ po kavárnách budou v Praze zajišťovat Vietnamci.
Za téměř čtyřicet let od doby, co sem po vietnamské válce přišli první z nich, tu toho vybudovali skutečně hodně. Přestože jsem Slovák, loňský rok jsem strávil většinu času v Praze. Jsem Vietnamcům vděčný, že život tady dělají jednodušší a pestřejší.
Slovensko zná Vietnamce jako prodejce levného oblečení či provozovatele asijských fast foodů. Nabízejí své služby v předvídatelné kvalitě za dobrou cenu. Pokud by jednoho dne z ničeho nic zmizeli, život ve městě by fungoval bez problémů. V Praze je však jejich přítomnost daleko markantnější. Dokonce se mi zdá, že život tohoto velkoměsta by byl bez nich ochromený.
Všudypřítomné vietnamské večerky zná asi každý, kdo se v Praze ocitl alespoň na chvíli. Jsou vždy otevřené, jsou na každém rohu. Ulice hyzdí zanedbanými výklady a špinavými okny, uvnitř jsou ušmudlané a často se v nich netopí. Praze však dávají důležitý parametr velkoměsta. Kdekoliv se člověk ocitne, vždy je po ruce obchod, třeba i pozdě večer.
Rodiče se postarali o dobré jméno
Zdá se, že Vietnamci mají přesně vysledované, co Češi a v centru také turisté od takového obchodu na rohu očekávají. A to včetně knedlíků, lineckých koleček a olomouckých syrečků. Skvěle také dokáží odpozorovat díry na trhu, takže nabízejí například potraviny mezinárodních značek, které ve velkých řetězcích nenajdete.
Co Slovákům, zejména z větších měst, představovat naopak netřeba, jsou jejich asijská bistra. Ta dlouho lákala na plné talíře za málo peněz. Velký úspěch pak zaznamenalo rozšíření nabídky o autentická vietnamská jídla s větším podílem čerstvých a exotických surovin. Speciality jako jarní závitky, polévky phở a jídla s masem jako Bún bò Nam Bộ nebo Bún chả se vyplatily, do bister chodí víc lidí, jsou populární i u mladých a také skýtají možnost naúčtovat si víc.
Rodiče díky tvrdé práci vybudovali pro mladé Vietnamce v Česku zázemí, ale ti se po skončení vysokých škol vidí jinde než ve večerce. Neznamená to však, že z pražských ulic mizí. Naopak, část z nich využívá to, co vydobyli jejich rodiče – dobré jméno vietnamského jídla – a posouvá tento návyk z fast foodu do vyššího segmentu, nebo se rozvíjí šířeji do trendy asijské kuchyně.
V Praze se otevírají nová bistra na dobrých místech, s vkusným interiérem, kvalitní obsluhou, lepšími jídly. A přichází také zcela nový trend: mladí Vietnamci se stávají i kavárníky, popřípadě se tyto dva fenomény mísí v jednom podniku.
Káva v kulisách starých časů
Kupříkladu lidé stojící za kavárnou a kulturním prostorem AntHill na pražských Vinohradech vzpomínají – prostřednictvím designu interiéru a dekoracemi – na chudý Vietnam po válce, o kterém jim vyprávěli rodiče. K tomu nabízejí modernizovanou nabídku vietnamských káv. S kavárnou jezdí
