„Jako kdyby zbyly poslední tisíce Ostraváků, Pražáků a Liberečáků.“ Čech píše první slovník mizejícího jazyka
V odlehlém koutě západního Španělska mluví pár tisíc lidí svébytným jazykem, který nemá žádný slovník ani oficiální gramatiku. Do debaty, jak jej správně zapisovat, se umí pustit i celá místní hospoda. Nemálo času s jeho mluvčími tráví i lingvista Miroslav Valeš z Technické univerzity v Liberci, jehož práce možná přispěje k tomu, že jazyk A Fala nevymizí.
K jazyku A Fala jste se dostal přes studentku španělštiny, které jste doporučil jako zdroj univerzitu v Salamance. Tehdy jste jej pokládal za méně užívaný a dobře prozkoumaný jazyk, a až když se vrátila, zjistil jste, že má tisíce mluvčích a že chcete poznat, co jsou zač a jak mluví?
Přibližně tak. Věděl jsem o existenci jazyka a domníval jsem se, že bude mnohem prozkoumanější. Doslova jsem říkal, že v oněch třech vesnicích bude žít víc lingvistů než místních. Ukázalo se to jako naprostá nepravda. Ten jazyk je velice málo prozkoumaný, seriózně se o něj zajímalo opravdu málo lidí.
Když se Jitka Hampacherová (zmíněná studentka, pozn. red.) nadšená vrátila, přinesla zprávy, že v Salamance o tom jazyce téměř nic nevěděli, ale že samotní mluvčí byli vstřícní, měli ji rádi, nabízeli se na rozhovory. V tu chvíli jsem si řekl – to by mě zajímalo.
Tam to začalo, ale na místě musel asi být ještě impulz, proč jste se pustil do práce na vůbec prvním slovníku jazyku A Fala – a výhledově možná i gramatice.
Na slovníku jsem nezačal pracovat hned. Začal jsem okukovat prostředí, učil jsem se jazyk – to bylo velmi důležité. Tím, že jím mluvíte, máte přístup k lidem mnohem snadnější. I proto mě berou za svého, protože mluvím jako oni.
Dokonce tak, že když udělali cyklistický závod, nevyhlásili vás jako účastníka z největší dálky, jak jste zmínil pro web Technické univerzity.
Ano. Řekli: „Ty jsi odtud, ty nejsi zdaleka. Tenhle Francouz přijel jen na závody, ale ty jsi tady pořád.“
Jak těžké je naučit se A Fala? Pomůže v tom znalost španělštiny?
Se znalostí španělštiny to není až tak těžké, mně se to povedlo přibližně za půl roku.
A postupně jste se během přesunů mezi Libercem, Eljas a dalšími dvěma obcemi, kde se mluví jazykem A Fala, pustil do slovníku?
Začal jsem spolupracovat s portugalským výzkumným centrem CIDLeS (Centro Interdisciplinar de Documentação Linguística e Social, pozn. red.), které se zajímá o minoritní jazyky. Ve spolupráci s nimi jsem udělal projekt dokumentace a popisu A Fala.
Metodologie, kterou používám při práci na slovníku, je nová v tom, že se nevezme španělský slovník a nepřeloží se do místního jazyka, ale vychází to od místních lidí. Nahrával jsem jejich řeč, sbíral publikované texty, kompiloval vše dohromady, a když jsem měl vytvořenou databázi, začal jsem z ní extrahovat slovník.
Na to se chci zeptat. Jak se funkčně liší tato metoda, práce s rodilými mluvčími, s nimiž jste pořídil v desítkách rozhovorů dvanáct hodin nahrávek, od metody, kdy slovník vzniká pomocí překladů z „velkého“ jazyka do „malého“? Jsem v tom laik, cítím rozdíl, ale neumím si to úplně představit.
U překladu je „velký“ jazyk brán jako model, pronikají z něj do toho „malého“ jeho schémata. V tomhle případě to komplikuje fakt, že A Fala má tři dialekty.
Primárně tedy vytváříte bázi ve slovech ze tří dialektů a hledáte jejich španělské protějšky?
Je to v podstatě překlad na