Francie a Německo zesilují své objetí. Máme se toho bát?
Analýza Michaela Romancova: Tohle téma rezonuje na českých sociálních sítích již od víkendu: Německo a Francie se prý prakticky tajně chystají vytvořit jakýsi superstát uvnitř Evropské unie, svým podpisem to lídři obou kontinentálních velmocí stvrdili 22. ledna.
Debatu odstartoval článek na serveru Echo24.cz s poněkud výhružným titulkem „Z Německa a Francie vznikne superstát, Merkelová s Macronem podepíší překvapivou dohodu“. Z dalších informací vyplynulo, že o samotné smlouvě se údajně nikde příliš nepíše a teprve před několika dny byla zveřejněna na stránkách francouzského ministerstva zahraničí.
Záhy poté, co se o článku začalo diskutovat zejména na Twitteru, se ukázalo, že o smlouvě se v zahraničí psalo (například na serveru Politico.eu již 11. ledna), nevznikla v utajení, neboť potřebu „nové Elysejské smlouvy“ u příležitosti jejího loňského 55. výročí kancléřka Angela Merkelová a prezident Emmanuel Macron veřejně deklarovali před rokem, a žádný superstát nevznikne.
V pondělí se ostatně v placené sekci Echo24 objevil komentář Daniela Kaisera, v němž přiznává, že web o smlouvě během víkendu psal „pod lehce hyperbolickým titulkem, neboť jeden stát má jednu vládu, což se na německo-francouzské ose pořád ještě nechystá…“.
Protože text celkem přehledně a věcně uvedl, že se francouzský prezident a německá kancléřka u příležitosti 56. výročí podpisu Elysejské smlouvy sejdou v Cáchách, připomněl její význam, zrekapituloval její obsah a uvedl, co Paříž a Berlín smlouvou chtějí deklarovat, mohli bychom tím celou věc uzavřít. Z mnoha důvodů by to však byla škoda, protože francouzsko-německé vztahy v Evropě byly, jsou a budou důležité.
Odvracení pozornosti, či vize pro Evropu?
Začněme tím, nad čím se na citovaném serveru Politico.eu zamýšlí Florian Eder, který na konci stručného shrnutí obsahu smlouvy položil klíčovou otázku: