Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Poslední referendum vzplálo… a shořelo. Před 30 lety se v SSSR rozhodovalo o nové budoucnosti hroutícího se impéria

První a zároveň i poslední sovětský prezident Michail Gorbačov (vlevo) a předseda Nejvyššího sovětu Ruské socialistické federativní republiky Boris Jelcin na zasedání tehdejšího svazového parlamentu v roce 1990, během něhož byl de facto rozpuštěn SSSR. Foto: ČTK/AP
První a zároveň i poslední sovětský prezident Michail Gorbačov (vlevo) a předseda Nejvyššího sovětu Ruské socialistické federativní republiky Boris Jelcin na zasedání tehdejšího svazového parlamentu v roce 1990, během něhož byl de facto rozpuštěn SSSR. Foto: ČTK/AP

Před třiceti lety, 17. března 1991, se stala historicky zcela unikátní událost. První referendum za celou existenci Sovětského svazu. První a zároveň poslední. Státní útvar, v němž se konalo, již zachránit nemohlo, byť se pro „obrozený“ Sovětský svaz vyslovilo 78 % hlasujících při účasti 80 % voličů. Předznamenalo ale cestu Borise Jelcina k moci. A svým způsobem i to, co se v Rusku děje pod taktovkou Vladimira Putina nyní.

Sovětský svaz měl přežít díky reformě vnitřního uspořádání, legitimizované hlasy zdola. „Považujete za nutné zachování Svazu sovětských socialistických republik jako obnovené federace rovnoprávných suverénních republik, ve které budou v plné míře zaručena práva a svobody člověka jakékoli národnosti?“ zněla otázka. Jenže šest republik (Arménie, Gruzie, Moldavsko a tři baltské republiky) hlasování bojkotovalo. Jiné si k otázce ještě něco dodaly, třeba v Ruské federaci se souběžně konaným referendem zavedla funkce přímo voleného prezidenta.

Formulace otázky, z níž mnoho konkrétního neplynulo, zněla tak, že se na ni vlastně nedalo odpovědět jinak než kladně, ať už z přesvědčení, nebo z pragmatismu. Tehdejší sovětský prezident (v celé jeho historii také jediný) a generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany sovětského Ruska Michail Gorbačov si od referenda sliboval posílení legitimity státu, v jehož čele stál, i svého vlastního politického kreditu.

Národní obrození a nomenklatura

Gorbačovova perestrojka umožnila též postupnou obnovu národní identity v říši, která se opírala o specifický sovětsko-ruský nacionalismus, a svébytnou identitu, tradice i kulturu mnoha národností i národů tvrdě potlačovala. Avšak národní obrozování na počátku devadesátých let pokročilo již tak daleko, že mnoho lidí si začalo přát plnou samostatnost svých národních republik a Sovětský svaz byl pro ně nepřijatelný v jakékoliv formě. I proto šest svazových republik hlasování bojkotovalo.

Nicméně k nacionalismu se upínala i část nomenklaturních elit, která si uvědomovala, že

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

Historie

Rusko

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější