Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vzniká největší česká soukromá nadace. Peníze vydělané v Avastu vloží manželé Vlčkovi do péče o nevyléčitelně nemocné děti

Ondřej a Katarína Vlčkovi. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Ondřej a Katarína Vlčkovi. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Kdybyste měli několik miliard korun, co byste s nimi dělali? Šéf firmy Avast Ondřej Vlček a jeho žena Katarína se mezi české miliardáře zařadili před třemi lety, po vstupu antivirové firmy na londýnskou burzu. Se jměním 4,2 miliardy patří mezi stovku nejbohatších Čechů. Nad smysluplným využitím peněz dlouho neváhali: touží pomáhat rodinám zasaženým závažným onemocněním dítěte a do pěti let vybudovat dětský hospic a navazující paliativní středisko. Zakládají proto Nadaci rodiny Vlčkových, kam vloží 1,5 miliardy korun.

„Každý rok se přes osm set českých rodin dovídá, že jejich dítě se už neuzdraví. Chceme aspoň části z nich pomoci této těžké situaci lépe čelit a spoluvytvářet budoucnost, ve které je péče o kvalitu života závažně nemocných dětí stejně důležitá jako snaha o jejich léčbu,“ říká Ondřej Vlček.

Jde o jeden z největších filantropických počinů, které Česko zažilo. Vlčkovi jím navazují na svou charitativní organizaci Zlatá rybka, která plní přání těžce nemocným dětem: setkat se se slavným hokejistou, podívat se za polární kruh nebo se třeba stát na den princeznou. Sama Katarína Vlčková pracuje jako lékařka v mobilním hospici Cesta domů. Svůj počin popisují Vlčkovi v rozhovoru pro Deník N.

Pro běžného smrtelníka je těžké si představit, že se rozhoduje, jak naloží s 1,5 miliardy korun. Jak takové rozhodování o darování probíhá?

O: Ten nápad zrál trochu delší dobu. Zlatá rybka vznikla téměř před šesti lety a my jsme začali v posledních dvou letech intenzivněji přemýšlet, jak tyto aktivity posunout a co dál. Kolik bychom mohli do něčeho smysluplného investovat, aniž bychom měli velké oči. Loni v létě jsme tomu na pravidelných procházkách v lese začali dávat konkrétnější podobu – s rodinou tam chodíme několikrát týdně.

Synové jsou sice ve věku, kdy je baví všechno, jen ne les (11, 13, 16), ale je tam vždy dobrá příležitost takové věci probírat. Kolem Vánoc jsme začali pracovat na přesnějším projektu.

K: Není to tak, že bychom vzali balík peněz a darovali jej potřebným. Je pro nás důležité být toho součástí, to nám dělá největší radost. Je to v podstatě stejná investice, jako když si někdo něco koupí, protože mu to udělá radost. Těší nás, že peníze mohou sloužit něčemu, co nám dává smysl.

O: Pro nás bylo hodně důležité, aby se prostředky soustředily na jedno téma. Spousta stávajících nadací totiž nemá společnou linku – dělají mnoho bohulibých aktivit, ale chybí tomu nějaká logika nebo větší dlouhodobá strategie. Chtěli jsme postavit něco, co by mělo společného jmenovatele. A tím jsme zvolili nemocné děti.

Není to ale proto, že byste s tím měli osobní zkušenost…

O: Chvála bohu ne, ale Zlatá rybka nám ukázala, že to téma je hrozně silné, a chtěli bychom jej dále rozvíjet.

Zlatá rybka splnila od svého vzniku v roce 2015 přes 650 přání těžce nemocným dětem (s rakovinou nebo třeba cystickou fibrózou). Zhruba v polovině případů si přejí nějakou věc – notebooky, mobily, ale třeba i kolo –, která je pro ně při nemoci motivací a vzpruhou.

Řada dětí má cestovatelské sny – třeba podívat se s rodiči nebo prarodiči na Nový Zéland či za polární kruh. Ty teď pandemie často neumožňuje. Další kategorie jsou zážitky – setkání s celebritami, sportovci. Produkčnímu týmu Zlaté rybky se podařilo uskutečnit schůzku třeba s fotbalisty Messim nebo Ronaldem.

„Dopředu nikdy nevíme, jak ten člověk bude reagovat, jak se bude chovat k dítěti, a zatím nás naprostá většina dojala k slzám,“ říká Katarína Vlčková. S manželem sedí ve správní radě, tým tvoří 14 lidí. „Poslední kategorie přání je nejdojemnější – dítě si čas od času přeje splnit přání někomu dalšímu. Přestože je v té nejtěžší situaci samo, má nadhled a cítí, že to největší přání je splnit sen třeba mamince,“ dodává Ondřej Vlček. Nedávno si například dívka přála wellness pobyt pro učitelku, jiná zase pobyt pro maminku s partnerem v pivních lázních.

„Vzpomínám na kluka, který si přál, aby rodiče jeli spolu k moři a užili si to, protože si během jeho nemoci vytrpěli víc než on. Pro rodiče může být velmi těžké takový dar přijmout, a tak dítě přání změní, ale je důležité, že zaznělo. Pro všechny je to důležitý moment,“ dodává ředitelka Zlaté rybky Karin Pospíšilová.

K: Navíc je to důležité téma. V Česku chybí prostředky na to, aby mohla paliativní péče fungovat lépe a aby se dětem dostalo to, co potřebují. Přemýšleli jsme, na co hlavně chybí peníze. Už mnoho let se ví o tom, že je zde potřeba dětského lůžkového hospice. Ví se, jak by měl vypadat, na tom pracují specialisté v dětské paliativní péči už několik let. Takže myšlenku máme, ale chybí prostředky.

Pozvali jsme si odborníky na paliativní péči a bavili se s nimi o tom, co je potřeba, jak by to mělo vypadat nebo co vše by mělo splňovat plánované středisko, včetně lůžkového hospice. Teď bude zásadní, aby vše vznikalo v dialogu s těmi, kteří péči dělají dennodenně.

Charitativní organizace se jmenuje Nadace rodiny Vlčkových. Zapojili jste do promýšlení i své syny?

O: Snažíme se s nimi o tom trochu mluvit, ale myslím, že jim ještě bude pár let trvat, než to začnou víc chápat. Rozhodně nadaci chceme stavět tak, aby fungovala dlouhodobě. Takže se dá předpokládat, že v určitém věku to budou moci převzít, dokonce se na to v zakládacích listinách myslí. Je tam jakási rodinná rada, tři větve tří dětí, které mají hlasovací práva. Bylo to stavěné v kontextu vícegeneračního zodpovědného předávání majetku.

K: Chtěli jsme, aby to byla nadace naší rodiny, jsou to i jejich peníze. Přála bych si, aby si zkusily, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Pozitivní zprávy

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější