Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Krátce před 100. narozeninami zemřel princ Philip. „Trvalá síla a podpora“ královny Alžběty II.

Britská královna Alžběta II. a princ Philip, vévoda z Edinburghu v červnu 2020. Foto: Buckingham Palace
Britská královna Alžběta II. a princ Philip, vévoda z Edinburghu v červnu 2020. Foto: Buckingham Palace

Princ Philip, vévoda z Edinburghu (10. 6. 1921 – 9. 4. 2021) podle oznámení Buckinghamského paláce zemřel dnes ráno na zámku Windsor. Od letošního února do března pobýval v londýnské nemocnici, kde se léčil s infekcí a po neupřesněném zákroku na srdci.

S odchodem manžela britské královny Alžběty II. prince Philipa se uzavřel životní příběh dokumentující nesnadné osudy evropských aristokratických rodů během minulého století. Odešel v něm také svědek teď už téměř zapomenuté éry, kdy mírovou koexistenci v Evropě měly zajišťovat (byť občas neúspěšně) personální unie uzavírané mezi panovnickými rody.

Svazkem prince Philipa Mountbattena (po otci Philip Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg) a Alžběty Windsorové se protnuly hned čtyři kontinentální vladařské větvě: britská, řecká a ruská po otci a dánská po matce.

Princ Philip a královna Alžběta II. byli vzdálenými bratrancem a sestřenicí. Jejich praprababičkou (o pět generací zpět) byla královna Viktorie. Zatímco Philip byl pravnukem její dcery Alice (1843–1878), královna Alžběta je pravnučkou jejího syna a pozdějšího krále Edwarda VII. (1841–1910), na jehož korunovaci v roce 1902 se také Philipovi rodiče seznámili.

Princ Philip byl nejdéle žijícím partnerem britského monarchy v historii. Manželství trvalo téměř 74 let. Královna o svém choti hovořila jako o zdroji své síly a partnerovi, o jehož rady se mohla vždy opřít.

Pohnuté dětství v exilu

Dětství a první dospělá léta prince Philipa, který se narodil na řeckém Korfu a byl šestý v nástupnické linii na řecký trůn, do jisté míry odrážely evropské střety první poloviny 20. století.

Vila Mon Repos na řeckém Korfu. Rodiště prince Philipa. Foto: Marc Ryckaert

Otec, princ Andrew, zastával vysoké vojenské posty v řecké armádě, po porážce s Turky v srpnu 1922 a zářijovém vojenském puči v Aténách, utekl na palubě anglické válečné lodi Calypso i s rodinou a tehdy ročním Philipem do exilu.

Rodina se usadila ve Francii, kde Philip začal chodit do školy. Manželství rodičů se však brzy rozpadlo. Matka Alice byla v roce 1930 hospitalizována se schizofrenií postupně na klinice v Berlíně, pak ve švýcarském Kreuzlingenu a italském Meranu. Těsně před válkou se vrátila do Řecka, kde se věnovala charitativní činnosti. Po válce založila v rámci řecké ortodoxní církve řád jeptišek.

V péči odvážné babičky

Péči o Philipovu výchovu převzala chůva, slečna Rooseová, od které se naučil anglicky, dříve než stačil pobrat základy řečtiny. Na přání otce, zarytého anglofila, odjel v devíti letech do Anglie, kde nastoupil na nejstarší soukromou internátní školu s třísetletou tradicí v Cheamu v hrabství Berkshire.

Vychovávat ho současně začala tentokrát babička z matčiny strany, bývalá princezna Viktorie z Hesenska a Porýní, ovdovělá markýza z Milford Haven. V aristokratických kruzích byla vyhlášena pro svou upřímnost a odvahu. Absolvovala například jeden z prvních letů vzducholodí Ferdinanda von Zeppelina a jeden z prvních letů dvouplošníkem. Podle oficiálních královských pramenů její racionální a odhodlaný osobní charakter formoval dnešní královskou rodinu více, než je veřejně známo.

Ve 12 letech, při přechodu na druhý školní stupeň, ho poslala rodina na zkušenou do Německa. Školu v Salemu v Bádensku-Württembersku vlastnil Philipův švagr (všechny tři Philipovy sestry se provdaly do Německa a jejich manželé později věrně sloužili nacistické říši, což byl důvod, proč se jim v roce 1947 nedostalo pozvání na Philipovu svatbu s budoucí královnou). Zakladatel školy Kurt Hahn byl židovského vyznání a v hitlerovském Německu pro něj začalo být brzy nebezpečno.

Osudové setkání v Dartmouthu, válka na moři

V roce 1934 přestěhoval Hahn školu do odlehlého skotského hrabství Moray, asi šedesát kilometrů východně od Inverness. Vládl tam spartánský režim, Philipovi však snad pro jeho řecký původ svědčil. Vynikal v učení i ve sportu. Vedl školní tým kriketu a pozemního hokeje. Ve volném čase brázdil moře podél skotského a norského pobřeží.

Čtyři měsíce před vypuknutím druhé světové války, 1. května, nastoupil na prestižní Dartmouth College, z které se rekrutovalo velení britského vojenského námořnictva, Royal Navy.

V červenci navštívil školu královský pár i s oběma svými dcerami a třináctileté princezně byl jako průvodce přidělen urostlý, blonďatý poddůstojník sportovní postavy Philip. Ze strany mladé Alžběty šlo prý o lásku na první pohled.

Válečná léta prožil otec současného následníka trůnu na moři. V roce 1940 narukoval v nejnižší důstojnické hodnosti midshipmana na loď Ramillies, která doprovázela konvoje mezi Austrálií a Blízkým východem.

O rok později hlídkoval ve východní části Středozemního moře a po krátkém intermezzu na souši se vrátil do Středozemního moře na palubě lodi Wallace, která asistovala při vylodění spojenců na Sicílii.

HMS Valiant, jedna u britských lodí, na kterých sloužil princ Philip za druhé světové války ve východním Středomoří. Foto: US Navy

V červenci 1944 byl ve velitelské funkci na torpédoborci Whelp převelen do do Pacifiku. V září 1945 s ním kotvil v Tokijské zátoce, když Japonci podepisovali kapitulaci.

Na moři ho také zastihla zpráva o smrti otce, který v Monte Carlu podlehl selhání srdce. Během krátké dovolené si vyzvedl pozůstalost – prsten s pečetí, který pak nosil po celý život, holicí štětku ze slonoviny a pár kusů oblečení, které si nechal přešít, aby je mohl nosit. Se sedmi desetinami svého majetku mu však otec odkázal i dluh ve výší 17 500 liber. Podle babičky účet za otcův prostopášný život s francouzskou milenkou.

„Své jméno zapři, zřekni se otce“

Z válečného tažení se vrátil tehdy pětadvacetiletý Philip do Británie až v březnu 1946. S dvacetiletou princeznou Alžbětou se veřejně setkal znovu při zahradní slavnosti na skotském Balmoralu, kde trávila královská rodina letní dovolenou. Po pár týdnech pak požádal krále Jiřího VI. o Alžbětinu ruku. Král sice žádost vyslechl, ale trval na tom, aby formální zásnuby byly odloženy až po Alžbětiných 21. narozeninách.

Ještě před nástupem na trůn. Princ Philip s manželkou princeznou Alžbětou v Kanadě s premiérem Laurentem. Foto: BiblioArchives, CC BY-SA 2.0

Královská rodina si potřebovala krom jiného otestovat, nakolik je Philip, se svým nástupnickým nárokem na řecký i dánský trůn a s příbuznými, kteří bojovali v nacistických uniformách, přijatelný pro ostrovní veřejné mínění.

Aby si mohl vzít příští britskou panovnici za ženu, vzdal se Philip řeckého a dánského nástupnictví, po matce přijal její dívčí příjmení Mountbatten (už za první světové války poangličtěné z německého Battenberg) a stal se naturalizovaným Britem.

Princezna Alžběta byla ve stejné době s rodiči na tříměsíční cestě po Jižní Africe. Po návratu počátkem července byly ohlášeny zásnuby. O čtyři měsíce později se konala ve Westminsterském opatství královská svatba. Poprvé v historii ji v živém rozhlasovém přenosu sledovalo přes 200 milionů posluchačů po celém světě.

Báječná léta na Maltě

Po svatbě a líbánkách v rodinném sídle Mountbattenových v Broadlands se Philip vrátil do práce, nejdříve do kanceláře britské admirality, pak absolvoval kurz na Vysoké škole vojenského námořnictva v Greenwichi.

V roce 1949, pár měsíců poté, kdy přišel na svět princ Charles, byl odvelen v hodnosti poručíka na Maltu. V rámci Středomořské flotily sloužil na torpédoborci Chequers. K 29. narozeninám v červenci roku 1950 byl povýšen a převzal fregatu Magpie.

Se zhoršujícím se zdravím krále Jiřího VI. (rakovina plic) připadalo na nástupnický pár stále více státnických povinností. V roce 1951 proto Philip ukončil aktivní službu a manželé se vrátili do Británie. Během cesty po východní Africe je v únoru 1952 zastihla v Keni zpráva o králově smrti.

S nástupem Alžběty II. na trůn vyvstala krom jiného otázka, jaké příjmení ponese nová nástupnická větev. Svou vůli prosadil tehdejší premiér Churchill; manželský pár a jejich prvorozený syn vstoupili do dějin jako Windsorovi. Vévoda z Edinburghu se s rozhodnutím jen těžko smiřoval: „Jsem jediný muž v téhle zemi, jehož děti neponesou jeho příjmení.“

Princ Philip s manželkou, už královnou Alžbětou II. v roce 1954 na Novém Zélandu. Foto: National Publicity Studios, CC BY-SA 2.0

Vždy o dva kroky vzadu

Na veřejnosti o tom sice nehovořil, ale roli manžela britské panovnice bral nezávisle smýšlející Philip, pyšný na svou vojenskou kariéru, do jisté míry jako oběť. Zakládal si na své kariéře, miloval život na moři a výzvy a povinnosti, které služba u vojenského námořnictva přinášela.

Ve své nové roli převzal řadu oficiálních a čestných funkcí spojených s léty strávenými u vojenského námořnictva a byl patronem osmi charitativních spolků a organizací. Z iniciativy bývalého učitele Helmuta Kahna založil soutěž o Odznak vévody z Edinburghu, v jehož rámci britští školáci plní aktivy rozvíjející jejich fyzickou a psychickou zdatnost a vedoucí je k odpovědnosti.

Až do svých padesáti let byl aktivním hráčem koňského póla – za desetiletí, kdy je provozoval, utrpěl četná zranění, včetně zlomeného kotníku a tržné rány na paži. Pólu také lékaři připisovali artritidu v pravém zápěstí, nepříjemný hendikep, vezme-li se v úvahu, že jednou z jeho hlavních pracovních povinností byly stisky ruky a mávání.

Princ Philip při návštěvě Salfordské univerzity v roce 1967. Foto: University of Salford Press Office, CC BY 2.0

Do svých osmdesáti let aktivně sportoval, pravidelně plaval a účastnil se soutěží v jízdě koňských spřežení. Jako předseda asociace pomáhal v osmdesátých letech vypracovat pravidla tohoto sportu.

Byl nadšeným amatérským letcem, licenci získal v roce 1959 a nalétal téměř 6000 hodin. Méně nebezpečným koníčkem otce nástupníka trůnu bylo malování, záliba, kterou po něm princ z Walesu zdědil.

Princ Philip, vévoda z Edinburghu, v roce 1992. Foto: Allan Warren, CC BY-SA 3.0

Když krátce před svými 96. narozeninami, v květnu 2017 oznámil odchod z veřejného života do penze, měl na kontě přes 5000 oficiálních vystoupení a angažmá. K výkonu svých oficiálních funkcí dostával od roku 1990 parlamentní grant ve výši 390 000 liber ročně. Po odečtení služebních výdajů podléhal příjem dani.

Prezident Václav Havel s královnou Alžbětou II. a princem Philipem v roce 1998 v Praze. Foto: MZV

Prostořekost jako obrana proti popularitě

Svá oficiální vystoupení příležitostně prokládal vtipy a bonmoty, které část britské veřejnosti považovala na hranici i za hranicí dobrého vkusu.

Při oficiální návštěvě Číny v roce 1985 varoval britské studenty, že se při dlouhodobém pobytu mohou vrátit domů jako šikmoocí.

Když se ho v roce 1967 novináři ptali, zda si umí představit, že by navštívil tehdejší Sovětský svaz, odvětil, že by se do Ruska rád vydal, byť „ti bastardi povraždili půlku mé rodiny“ – v narážce na smrt jeho vzdálených sestřenic během puče v říjnu 1917.

Když při návštěvě Papuy Nové Guiney potkal anglického cestovatele, vyzvídal na něm, jak se mu podařilo, že ho místní obyvatelé nesnědli.

„Vy máte komáry, já zas novináře,“ pronesl během královského turné po Karibiku v roce 1966 při návštěvě nemocnice.

Sportem ku zdraví až do pokročilého věku

Jako bývalý skaut, který dbal na životosprávu a cílevědomě sportoval, se princ Philip těšil do vysokého věku dobrému zdraví. Vážnější zdravotní problémy vyžadující hospitalizaci se dostavily až po dovršení 90 let. Ve stáří trpěl – podobně jako jeho matka – ztrátou sluchu.

V roce 2011 byl s bolestmi v hrudníku, které ho zastihly na venkovské rezidenci v Sandringhamu, převezen vrtulníkem do nemocnice v Cambridge. Podstoupil operaci zablokované aorty, ze které se rychle zotavil.

Až v pokročilém věku trpěl opakovanými záněty močového měchýře. Zdravotní komplikace ho donutila například zkrátit jeho účast na oslavách 60 let královny Alžběty II. na trůně v roce 2012, kdy ve svých 89 letech strávil několik dní na pozorování v londýnské nemocnici.

O rok později se podrobil blíže nespecifikované břišní operaci. V roce 2018 podstoupil transplantaci kyčelního kloubu.

O Vánocích 2019 zavinil poblíž Sandringhamu dopravní nehodu, která si vyžádala krátké ambulantní ošetření v nemocnici.

Závažnější zdravotní problémy vedly k jeho hospitalizaci v únoru 2021, kdy byl na čtyři týdny převezen z Windsorského zámku do nemocnice krále Edvarda VII. v centru Londýna. Podle lékařských zpráv se léčil z dalšího zánětu močových cest. V rámci pobytu prodělal také blíže nespecifikovanou operaci srdce v nemocnici svatého Tomáše v Londýně.

Zprávy o jeho zdravotním stavu během nemocničního pobytu byly kusé. Pozornost veřejnosti vzbudily dvě návštěvy následníka trůnu prince Charlese u jeho lůžka a také zpráva, že se královská rodina modlí za princovo uzdravení. Po měsíčním pobytu byl ale propouštěn do domácího ošetření – a nemocnici opouštěl bez pomoci, soukromým autem.

Princ Philip, vévoda z Edinburghu, hrabě z Merionethu a baron z Greenwiche, též Philip Mountbatten, narozen 10. června 1921 na řeckém ostrově Korfu. Choť britská královna Alžběta II., potomci princ Charles, princezna Anna, princ Andrew a princ Edward.

Autor je novinář, spolupracovník Deníku N v Londýně.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Británie

Nekrolog

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější