Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zemřel Ivan Havel. „Chtěl bych být obláčkem, který se toulá po světě, všechno ví a nic ho nebolí,“ řekl v posledním rozhovoru

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Zemřel Ivan Havel. Čas mi utíká rychleji, než by měl, řekl v posledním rozhovoru pro Deník N z března letošního roku.

Přemýšlím, zda se dá o pandemii udělat alespoň zčásti optimistický rozhovor. Napadá vás cokoli?

Pokud jde o mě samotného, já jsem na tom nijak neprodělal. Musím zaklepat. Uchýlil jsem se sem na farmu, vzal si s sebou spoustu knih a jediné, co mi vadí, je, že čas mi utíká rychleji, než by měl. Nemám tu různé vyrušování, nechodí za mnou novináři a podobně.

Vtipné. A dál?

Mám větší svobodu. Jednou denně mi sem přivezou z Tuchomi oběd, tedy vlastně večeři. Obědvám totiž večer. Teď je už ale dost dlouho zima a těším se na jaro. Budou tu zpívat jarní ptáci. V takovou dobu je to tu lepší než v Praze. Teoreticky bych tu mohl žít, i kdyby nebyla pandemie. V Praze bych chodil na semináře a na různé akce, to všechno je teď ale online a já se mohu rozhodnout, jestli na to budu dívat, nebo ne. A jestli se toho chci zúčastnit. Takže tohle všechno je teď jenom v čase, který je můj.

Zjistil jste za ten poslední rok, kdy všichni žijeme dost izolovaně, něco dobrého, pozoruhodného, nadějeplného?

Když to máme brát jako přímý důsledek pandemie, není jednoduché na tohle odpovědět. V budoucnu se změní chování lidí, odvyknou si například potřást si rukama nebo se přátelsky obejmout. Těžko ale říct, které změny budou k horšímu, a které ne. Já jsem ani v minulosti nebyl zvyklý se objímat pokaždé, když se s někým potkám. To kdysi v mém dětství nebývalo. Ruce se podávaly snad vždycky a já jsem zvědavý, jestli se to lidé znovu naučí. Zvyky, které jsou vrozené či navyklé, se těžko navykají znovu. Je možné, že bude-li pandemie trvat dlouho, děcka, která teď nemají školu, se po konci tohoto období rozpadnou do dvou skupin. Jedni dostanou obrovský hlad po vědění a budou šíleně zvědaví, o co přišli. Budou to chtít nějak dohnat, budou číst, chodit do knihoven, hlásit se do škol. Ti druzí si nejspíš ani neuvědomí, že o něco přišli. Může dojít k větší nerovnoměrnosti ve vzdělání lidí. A co z toho může plynout,

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější