Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Gayové jsou pro Romy tabu. Mého přítele rodina zkopala na poli, už dvanáct let s ním nemluví, říká aktivista

"Setkal jsem se se vším. Nejčastěji s rasismem jako takovým. Z řad Romů jsem se ale zase setkal i s homofobií," říká David Tišer. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Setkal jsem se se vším. Nejčastěji s rasismem jako takovým. Z řad Romů jsem se ale zase setkal i s homofobií,“ říká David Tišer. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Není vždy snadné veřejně vystupovat jako Rom. Stejně tak není snadné vystupovat jako gay. David Tišer dělá obojí. S organizací, kterou založil, pět let bojuje za práva Romů s odlišnou sexuální orientací a pomáhá je chránit někdy i před jejich nejbližšími. Být homosexuálem v romské komunitě totiž často znamená čelit předsudkům, násilí a hrozbě, že člověk přijde ze dne na den o všechno.

Vedete organizaci Ara Art, jediné sdružení na světě, které bojuje za práva LGBT Romů. Jak vás vůbec napadlo ho založit?

To je velmi jednoduché, sám jsem gay a už od patnácti se věnuji aktivismu. Záhy jsem si uvědomil, že je mnoho témat, a to nejenom LGBT, která se v romské společnosti vůbec neřeší a zůstávají tabuizována.

Od chvíle, kdy mě to napadlo, jsem šest let nedělal nic jiného, než dával dohromady komunitu. Mohl jsem sdružení založit kdykoliv, ale nechtěl jsem to dělat bez lidí, kteří by aktivně vystupovali a spolupracovali. Nechtěl jsem, aby to bylo jenom o mně. Věděl jsem, co bych chtěl já, ale snažil jsem se zjistit, co by potřebovali oni. Chtěl jsem, aby to bylo třeba v legislativě nebo aby romská LGBT komunita byla součástí vládní romské strategie.

V čem je specifické být gay Rom? Proč vám nestačilo přidat se k některé velké LGBT organizaci?

S velkými LGBT organizacemi velmi dobře spolupracujeme, ale vždy nastane bod, kdy se jejich šéf bude rozhodovat, jestli podpoří Romy, nebo LGBT jako celek. Jsou určité specifické věci, které by nezafungovaly na LGBT majoritu. Zkoušel jsem velké romské organizace, které by mohly vytvořit buňku, kde bychom řešili romskou LGBT komunitu, ale nikdo se do toho nechtěl pustit.

Co jsou ty specifické věci, ve kterých je rozdílné být LGBT Romem? Je romská komunita konzervativnější než majorita?

Je mnohem konzervativnější, je to až tabu. Máte různé věci, třeba štítění se. Často se setkáváme s tím, že když přijede gay na návštěvu, musíte mu dát najíst a napít jako každému, jak praví romská pohostinnost. Ale jakmile odejde, tak se to nádobí ani nemyje a rovnou vyhazuje. Když gay bydlí v rodině, nebudete pokaždé vyhazovat všechno nádobí, kterého se dotkne, ale má určený jeden hrneček, jednu lžičku, jeden talíř a z toho jí pořád dokola. Ovšem netýká se to většiny romské společnosti.

Z čeho to plyne? Panuje představa, že jsou tito lidé nečistí?

Ano, je to takový koncept rituální čistoty.

Setkal jste se někdy s tím, aby někdo z vašich blízkých vyhazoval hrnečky, když jste u něj byl na návštěvě?

Ne, nikdy, moje rodina to vzala v pohodě. Je absolutně odlišná od rodin kluků a holek, kteří se na nás obrací. Ale třeba rodina mého přítele všechny tyto věci naplňuje.

Vaše rodina se o vaší homosexualitě dozvěděla v podstatě z médií, když vyšel studentský film, ve kterém jste hrál. Jak to vzali?

Řekl jsem to mamce a pak v roce 2009 vyšel film Roma Boys – Příběh lásky. Ten viděla celá moje rodina i v zahraničí. Hned nato jsem odjel na půl roku studovat do Bulharska, a když jsem se vrátil, už o tom nikdo nemluvil, už se to bralo jako normální věc.

Ani nevím, jestli někdo někde nadával, dodnes se to ke mně nedostalo. Dokonce ani můj otec ne. Ten plakal, ale kvůli tomu, že jsem mu to neřekl já, že se to musel dozvědět od jiných lidí a já jsem měl strach z toho, že by mi neporozuměl.

Rodina vašeho partnera tak vstřícná nebyla?

Ne. Když jim to řekl, odvezli ho

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Romové

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější