Lékaři nepotřebují politické rady a petice, čím léčit
Komentář Jana Moláčka: Už samotný fakt, že je použití toho či onoho léku předmětem veřejné debaty, signalizuje problém. Jde o velmi odbornou oblast, navíc svázanou přísnými regulemi, které z rozhodování mají do značné míry vyloučit i názory na slovo vzatých odborníků a založit ho pokud možno stoprocentně na faktech. Z dobrých důvodů – názory jsou subjektivní, fakta objektivní. Žádný lék tak nelze v zemích s rozvinutou medicínou dávat pacientům proto, že si někdo myslí, že funguje, ale vždy jen proto, že funguje.
Politický nátlak na používání léku nebo vakcíny je ještě o řád větší průšvih. Do hry tím totiž vstupují nejen „názory“ – včetně zcela laických –, ale také mocenské zájmy. Dostat do těla nevyzkoušenou látku na základě něčího subjektivního přesvědčení, že mi pomůže, je samo o sobě dost riskantní. Ovšem dostat ji proto, že od toho někdo čeká zvýšení volebních preferencí, tohle riziko ještě podstatně zvyšuje.
Ne že by proces schvalování a používání léků neměl být pod veřejnou kontrolou. Ta ale musí sloužit k ochraně vědecké objektivity a striktní vazby na prokázanou účinnost. Nátlak politiků a davu na lékaře by měla eliminovat, nikoliv vytvářet.
Společnou unisono reakcí lékařů a politiků na deklarace, demonstrace, petice apod. požadující léčbu mimo schválený rámec by tak měla být jediná a stále stejná odpověď: chápeme vaše obavy z nemoci, děláme maximum, nemusíte nás upozorňovat na Sputnik / Sinopharm / ivermektin / přípravek XY, víme o něm, bedlivě sledujeme testování jeho výsledků, podílíme se na něm a začneme přípravek používat v první vteřině, která přinese důkaz o jeho účinnosti a bezrizikovosti.
V Česku se děje pravý opak. V zemi
