Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Japonský premiér chce vyměnit Kurilské ostrovy za mír. Rusko se však zmenšovat nechce

Jeden z Kurilských ostrovů - Šikotan. Foto: Naděžda Golumbijevskaja, Wikimedia Commons
Jeden z Kurilských ostrovů – Šikotan. Foto: Naděžda Golumbijevskaja, Wikimedia Commons

Po pětadvacáté se sešli japonský premiér Šinzó Abe a ruský prezident Vladimir Putin, aby se opět „přetahovali“ o sporné Kurilské ostrovy. V úterý po obědě si v Moskvě slíbili, že si budou naslouchat a pokusí se po 70 letech přiblížit se zase o krok podpisu mírové smlouvy. Víc od jednání nikdo nečekal. Hlavní prý je, že si nepřestali tykat.

„Kurily, to je naše země“, stojí na transparentu, který drží v rukách několik mladších žen. Podporují je dámy v kožiších a se zaťatými pěstmi. „Že prý nám dají dvojí občanství. Nechceme! I tak teď můžeme bez problémů létat do Japonska na nákupy – za 30 tisíc rublů se cesta dá pořídit,“ nechá se slyšet žena ve středním věku, které zůstali na Kurilách rodiče. Přece za nimi nebude jezdit do zahraničí! Chabarovsk, neděle 20. ledna, dva dny před příletem japonského premiéra Šinzó Abeho na jednání s prezidentem Ruska Vladimirem Putinem do Moskvy. Na programu měli státníci – jako už mnohokrát před tím – formální ukončení 2. světové války, nebo alespoň výrazný posun směrem k podepsání mírové dohody. Ještě před Abem dorazila do Ruska zpráva, kterou aktivně šířily japonské i ruské sdělovací prostředky – Moskva se vzdá nejméně dvou ostrůvků, Japonci nebudou ruské obyvatele nikam stěhovat, jen vyvěsí své vlajky, a spor bude konečně urovnán.

Nejen na východě, kterého se nadcházející jednání týkají, ale i v hlavním městě Ruské federace se o víkendu demonstrovalo za zachování teritoriální celistvosti země. Lidí sice přišlo v Moskvě jen 500, ale s tím, aby Rusko nikomu nic nedávalo, nevracelo a o nic se s nikým nedělilo, souhlasí většina obyvatel největšího státu světa. I přes nevelkou účast je znepokojivé, že k davu promlouvali lidé, kteří mají s rozpoutáváním válečných teritoriálních sporů zkušenosti – jako například „hrdina“ války o východní Ukrajinu, spolupracovník ruské tajné služby FSB, předseda hnutí Novorusko a bývalý vojenský velitel separatistické Doněcké lidové republiky Igor Strelkov-Girkin nebo pravoslavný nacionalista, duchovní Vsevolod Čaplin.

„Žádné referendum,“ volali lidé, když je řečníci přesvědčovali, že japonský premiér jede do Ruska s plánem na odtržení „svatých ruských zemí“ s pomocí plebiscitu. „Nenecháme se vystěhovat ani koupit,“ křičí muž v ušance, který zjevně na ostrovech nebydlí. Má pravdu. Dnes by nejspíš referendum dopadlo pro japonskou stranu fiaskem. Ještě v 90. letech, kdy na Kurilách často nefungovalo vůbec nic, od zásobování po elektřinu, by se řada lidí nechala přesvědčit, aby ruský pas vyměnila za japonský.

Rusko, kde je žigulík raritou

Japonsko má zájem jen o malou jižní část Kuril – o Kunašir, Iturup a Šikotan a neobydlené ostrůvky Habomaj. Teď by nejspíš souhlasilo s návratem alespoň dvou z nich.

Největší ostrov Iturup obývá přes šest tisíc osob (celkem na Kurilách žije jen asi 10 tisíc obyvatel). Většina lidí se zabývá rybolovem nebo obranou vlasti – na ostrově je totiž vojenská základna. Do Japonska je to odsud mnohem blíž než do Ruska – v nejbližším bodě je Kurilské souostroví jen 16 kilometrů od japonských břehů.

Čtvrtina všech obyvatel ostrova žije v Kurilsku. Na první pohled jsou nápadné staré dřevěné dvoupatrové domy, které připomínají revoluční doby, a výhradně japonský vozový park. Žigulík je tu rarita.

Nové domy lze také najít, vypadají krásně, ale někteří lidé se do nich zdráhají nastěhovat. Jejich kvalitu provází špatná pověst. Hlavním problémem ostrova ovšem nejsou auta ani špatné cesty (asfaltové prakticky neexistují, však tu jezdí jen dva tisíce vozů) nebo domy a počasí, ale alkoholismus. Ten je i na ruské poměry zdrcující. Ostatně s klimatem a izolací vyšší spotřeba vodky přímo souvisí, domnívají se psychologové.

Nejčastěji si obyvatelé ostrovů stěžují na lékařskou péči. Prakticky žádná zde není, a tak je nutné na různá vyšetření nebo operace jezdit na pevninu, což často spolyká celoroční dovolenou. Naštěstí mají na Iturupu nové letiště, které patří mezi nejmodernější stavby v oblasti.

Po zoufalých 90. letech se vedení země přece jen snaží obyvatele Kuril přesvědčit, že nežijí ve vyhnanství. Na Šikotanu dokonce nedávno postavilo novou, na místní poměry obrovskou školu. Podle místních novinářů jde spíš o demonstraci ruské přítomnosti než o skutečnou službu občanům. Škola pro 250 dětí tady není vůbec zapotřebí. Chodí sem pouhých 70 školáků a tomu, že by se občané začali nějak závratnou rychlostí v nejbližší době množit, nic nenasvědčuje.

Celkem je na Kunaširu a Šikotanu ve všech obcích jen 1000 dětí a stávajících pět škol jim naprosto stačí. I nová škola však může být jasnou odpovědí Japoncům na jejich snahu získat část souostroví zpět. Vždyť podle vládní sociologické služby Ruské centrum pro výzkum veřejného mínění je skoro

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rusko

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější