Výpravné bádání o Punťovi, psíkovi, který rozveseloval generaci našich prarodičů
Proč by odborná kniha nemohla být zároveň luxusně vydaná? Vydavatelství Akropolis se překonalo a studii o prvním masově rozšířeném českém komiksovém časopisu Punťa, což byl jakýsi předchůdce Čtyřlístku, vydalo v ultimátní třísvazkové podobě.
Zdá se vám být obrovská panda špacírující pro pobavení turistů po Staroměstském náměstí kýčovitým produktem nevkusné doby? Jako obvykle, nic nového pod sluncem. V polovině třicátých let minulého století mohli Pražané potkávat v ulicích obřího huňatého psa, v jehož útrobách se také skrýval člověk. Maskot sloužil k reklamním účelům. Měl na sobě nápis „Já jsem Punťa z Listu paní a dívek“.
Jak jméno psa, tak jméno listu jsou dnes již téměř zapomenuta. Punťa ale dost neprávem, protože se jednalo nejen o první konzistentní komiksový časopis u nás, ale také o dobovou popkulturní mánii, která může vypovídat mnohé o prvorepublikovém vydavatelském a propagačním průmyslu. Ale i o tom, jak kreativně se tehdy pracovalo s autorskými právy na zahraniční díla.
To vše se rozhodl prozkoumat renomovaný komiksový badatel, pracovník Ústavu pro českou literaturu AV ČR Pavel Kořínek ve spolupráci se svou manželkou Lucií. Jejich publikace Punťa: Zapomenutý hrdina českého komiksu (1934–1942) je dílo velké jak odvedenou prací, tak i opulentním způsobem publikování. Vychází totiž v dárkovém boxu, kde najdeme v jednom svazku bohatě ilustrovanou studii, ve druhém ukázky samotných kreslených příběhů, ve třetím galerii všech obálek tohoto periodika a kromě toho ještě sadu barevných pohledů s vybranými ilustracemi a punťovský školní rozvrh pro děti.
Psík dovezený z Paříže?
Roztomilý psík Punťa, brzy doprovázený fenkou Kiki, černouškem Bimbem a několika dětskými kamarády, se poprvé objevil jako kreslený seriál v dětské rubrice ženského časopisu List paní a dívek v únoru 1934. Pamětnice z tehdejší redakce počátkem 90. let zavzpomínala, jak seriál vznikl:
