Periferní pohled na churavějící srdce Evropy: Proč jsme to dotáhli na „the worst in covid“ a Británie se naopak vyšvihla mezi nejlepší
Komentář spolupracovníka Deníku N ve Velké Británii: Před půl rokem na tom byly Česká republika a Velká Británie, co se covidu-19 týče, statisticky velmi podobně. Vlády obou zemí produkovaly přibližně stejné chyby, zdravotnictví trpělo srovnatelnými neduhy. Proč je tedy nyní v boji s pandemií ostrovní království mezi nejúspěšnějšími, v Londýně se pomalu děti chystají do školy, počet nakažených rychle klesá, zatímco česká vláda překotně vymýšlí další restrikce, aby zabránila krachu nemocniční péče?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Rok poté, kdy Česká republika a o pár dní později Velká Británie vyhlásily první restrikce, se obě země ocitly na opačných koncích pomyslných žebříčků úspěšnosti boje s koronavirovou pandemií. V měřeném týdenním průměru je výskyt infekce na sto tisíc obyvatel v českých zemích devětkrát vyšší než v Británii. Podobné je to s hospitalizacemi a počtem úmrtí na covid-19.
V Londýně, který má téměř tolik obyvatel jako Česká republika (při mnohem větší hustotě osídlení), je pandemie už několikátý den na strmém ústupu. Čtrnáct českých krajů vykazuje souhrnně jedenáctkrát vyšší výskyt koronavirové nákazy než britská metropole.
Ještě před půl rokem přitom byli Británie, její vláda a její premiér středem posměchu celé Evropy. Kromě jiného pro desítky tisíc zbytečných obětí mezi seniory v pečovatelských domech.
Na startu bez handicapů
Je svůdné a bylo by pohodlné připsat rozdíly v průběhu pandemie na okraji Evropy a v jejím středu
