„Normální dramaturgická práce, jen se autor neurážel.“ Když robot napíše hru a Švandovo divadlo ji nastuduje
Proslulá hra R.U.R. slaví sté narozeniny, co kdybychom tedy zkusili nechat robota, aby napsal hru? To byl prvotní impuls týmu složeného z matematických lingvistů a divadelníků, kteří pomohli na svět první hře napsané umělou inteligencí. Inscenaci uvedlo koncem února pražské Švandovo divadlo.
U některých nápadů se zdá, že musely viset ve vzduchu. Když na ně dojde, jeden se diví, že s nimi nikdo nepřišel mnohem dříve. Jenže kupodivu nepřišel: pražské Švandovo divadlo se může zcela oprávněně pyšnit tím, že je úplně prvním souborem na světě, který nastudoval a uvedl hru napsanou robotem. Přesněji řečeno umělou inteligencí, nebo ještě přesněji sofistikovaným softwarem.
Kolem celé akce se podařilo vzbudit docela velký rozruch. Tak trochu paradoxně i „zásluhou“ covidu-19; konkurence na kulturním poli je poslední dobou poněkud limitovaná. Ze stejných důvodů se samozřejmě nehrálo naživo před diváky; poslední únorový pátek byl k vidění pouze premiérový stream. Inscenace AI: když robot píše hru je nicméně se vším všudy hotová a jakmile covid-19 povolí, měla by se stát zcela regulérní součástí repertoáru.
Dialogy šly robotovi od ruky
Pozadí celé akce je komplikovanější a rozsáhlejší, než by se mohlo na první pohled zdát: samotná inscenace je pouhou špičkou ledovce. Projekt začal už na jaře 2019 a spolupracuje na něm Švandovo divadlo a DAMU s odborníky z Matematicko-fyzikální fakulty (vedoucím týmu je Rudolf Rosa z Ústavu formální a aplikované lingvistiky MFF UK).
Původní impulz, jak o něm mluví Tomáš Studeník z vědecké části týmu, vyhlíží trochu cimrmanovsky: proslulá hra R.U.R. slaví sté narozeniny, co kdybychom tedy zkusili nechat robota, aby napsal hru o Karlu Čapkovi? Tento záměr se záhy ukázal nerealizovatelný, matematičtí lingvisté se však nevzdali, spojili se s divadelníky a společně se snažili přijít na to, jak využít existující software GPT-2 (určený pro generování textů) k sepsání scénáře.
Leckdo už asi slyšel o tom, že v současné době lze použít počítač k tomu, aby „napsal“ jednoduchou agenturní zprávu nebo třeba informativní referát o sportovním utkání. Na sociálních sítích se pohybují tzv. boti, programy, které umějí na některá témata komunikovat tak dobře, že mohou být snadno zaměněny se skutečnou osobu. A milovníci kuriozit nejspíš znají žánrové písně, které byly vygenerovány (včetně textu) zcela strojově. (Zájemcům doporučuji třeba country hitovku s roztomilým sloganem „You can’t take my door / I donť wanna love you anymore“.)
Napsat scénář nebo divadelní hru ovšem pro umělou inteligenci představuje nesrovnatelně tvrdší oříšek. Je nutné „myslet“ za odlišné postavy, ctít jejich základní charaktery, vést dialog a především
