Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Festival Berlinale na home office. Filmové novinky daleko od hlučícího davu

Tak vypadá porota i "nabitý" kinosál letošního Berlinale. Foto: Berlinale
Tak vypadá porota i „nabitý“ kinosál letošního Berlinale. Foto: Berlinale

V pondělí začal letošní ročník filmového festivalu Berlinale. O tom, jak je letošní ročník mimořádný, svědčí skutečnost, že jedinými živými diváky v berlínském kině bude mezinárodní porota. A i z jejích šesti členů se zúčastní jen čtyři. Íránskému porotci to znemožnily politické důvody, izraelskému protipandemická opatření na letišti.

Jeden z největších mezinárodních filmových festivalů Berlinale se nakonec po tři měsíce trvajících diskusích rozhodl uskutečnit svůj 71. ročník jako hybridní. Je složen ze dvou částí – březnové digitální a červnové, zatím plánované jako fyzická událost. Od 1. do 5. 3. se tím pádem stává pouze online dostaveníčkem lidí z branže, kteří sedí s výjimkou poroty doma u svých počítačů. Ať už jsou to producenti, distributoři, účastníci workshopů nebo novináři.

Nebo obchodníci Evropského filmového trhu, kde vždycky záleželo, kdo se s kým kde setká, kdo s kým vypije láhev vína a poklábosí na večírku. Důvod je jasný: festival nechtěl zmizet z předjarního festivalového kalendáře. To ale znamenalo přijmout imperativy a bariéry online světa.

Pop, nebo umění?

Berlinale v posledních letech doplatilo na stále živý spor mezi zastánci vysokého umění a filmového popu, lépe řečeno filmů, které vedle svých uměleckých hodnot zajímá velké publikum. Bylo tu plno kritiky. Proč filmy jako Joker nebo Parazit běžely na MFF v Benátkách a v Cannes? Proč Berlinale rezignovalo na skutečný návštěvnický festival a stalo se festivalem filmových fajnšmekrů?

Tuhle kvadraturu kruhu se snažil už před několika lety narušit bývalý ředitel Berlinale Dieter Kosslick, ale fajnšmekři se zlobili. Před dvěma lety do čela festivalu nastoupili zkušená nizozemská producentka Mariette Rissenbeeková a italský filmový profesionál Carlo Chatrian, jenž několik let pracoval pro filmový festival ve švýcarském Locarnu.

Locarno je známé tím, že umělecký experiment je tu na prvním místě (kromě open air představení na Piazza Grande). Spor o umění na Berlinale nekončí. A loni přibyl další: v době pomalého rozvolňování se debatovalo o tom, jak uspořádat letošní ročník.

Hlavní financiér Berlinale, Státní ministerstvo pro kulturu a média, tlačil od loňského října na to, aby se festival odehrál ve svém únorovém termínu a ve fyzické podobě. Tedy červený koberec, tisíce obchodníků a novinářů, fronty diváků,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější