Deník N

Je v zájmu Unie, aby dala Británii více času. A hlavně šanci odejít důstojně. Úvahy o zrušení brexitu jsou nebezpečnou iluzí

Tíha rozhodnutí leží na britském parlamentu. Dalo se očekávat, že vyjednaná dohoda s EU v něm nemůže projít. Foto: ČTK/AP
Tíha rozhodnutí leží na britském parlamentu. Dalo se očekávat, že vyjednaná dohoda s EU v něm nemůže projít. Foto: ČTK/AP
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Michaela Žantovského: Tvrdý brexit by byl jen dílem tvrdých a dutých hlav na obou stranách kanálu La Manche. Británie se nechce odcizit Evropě o nic víc, než by se Evropa měla chtít odcizit Británii.

S blížícím se odchodem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie hrozí zbytku Evropy, že přijde nejen o tak pochybné příspěvky k evropské civilizaci, jako je žloutková omáčka custard, hrozivě připomínající šodó ze školní jídelny, ale i o specificky anglosaský institut zdravého rozumu (common sense).

Stejnojmenný pamflet amerického kolonisty Thomase Paina pomohl uvést do pohybu jak americké Vyhlášení nezávislosti, tak Francouzskou revoluci, a zakotvil zdravý rozum jako klíčový nástroj pro řešení společenských, politických a filozofických problémů. V dnešní době jako by zdravého rozumu ubývalo i v oblasti světa, která ho sice nevynalezla, ale přiznala mu společenskou roli.

Brexit je ve slepé uličce. Přivedla ho do ní britská vláda tím, že s mandátem připravit odchod z Evropské unie na základě referenda z 23. června 2016 vyjednala dohodu, o níž mohla a měla předpokládat, že nezíská podporu v britském parlamentu. Svůj díl odpovědnosti nese i Evropská unie, která ve snaze zachovat jednotnou frontu trvala na aspektech dohody, které nejsou pro evropské zájmy klíčové, a o nichž musela předpokládat, že budou pro Velkou Británii, za kterou v poslední instanci rozhoduje parlament, nikoli vláda, nepřijatelné.

Jak jsme se do slepé uličky dostali, je však méně důležité, než jak se z ní dostaneme ven. Je-li dnešní situace výsledkem chyb, omylů a nerealistických očekávání na obou stranách vyjednávacího procesu, je věcí zdravého rozumu usoudit, že cesta ven vede také jen přes společnou vůli obou stran. Jednou rukou nezatleskáš.

Nejméně namáhavou, ale současně nejnebezpečnější možností je neudělat nic a nechat uběhnout čas do 29. března, kdy Spojené království podle článku 50 Lisabonské smlouvy přestane být členem Evropské unie. Radost to přinese pouze těm nejnesmiřitelnějším radikálům na obou stranách.

Jen některé následky takového „tvrdého“ (dnes už „divokého“) brexitu jsou do jisté míry předvídatelné. Obnovení hraničních kontrol (především z evropské strany, z britské kvůli nečlenství v Schengenu a výjimkám v oblasti vnitra a bezpečnosti nikdy nezmizely) by vedlo ke značným problémům v oblasti pohybu osob a výměny zboží, na jehož dovozu jsou britské ostrovy závislé podstatně více než evropská pevnina.

Obnovení celních a netarifních přehrad by postihlo jak Spojené království, tak evropské země, především ty, které do Británie ve větší míře exportují. Mezi ně patří v neposlední řadě Česká republika, která si dosud udržovala ve vzájemném obchodu velmi zdravý přebytek obchodní bilance v řádu více než 100 miliard korun ročně.

Evropa Británii potřebuje

Páté místo Británie mezi našimi obchodními partnery však zcela nevyjadřuje váhu dopadu tvrdého brexitu na českou ekonomiku. Naším, stejně jako britským největším obchodním partnerem v Evropě je Německo, kam ve velké míře vyvážíme díly a součásti výrobků, které Německo dále exportuje, takže vedle přímých dopadů bychom pocítili i podstatné dopady nepřímé.

Celkově by však tvrdý brexit byl jen a jen dílem tvrdých a dutých hlav na obou stranách. Británie se nechce odcizit Evropě o nic víc, než by se Evropa měla chtít odcizit Británii. Spojené království je po Německu druhá největší evropská ekonomika představující více než 15 % současného hrubého domácího produktu celé Evropské unie. Británie je největší evropské finanční centrum. Tvrdý brexit by mohl jeho úlohu značně oslabit, ale větší užitek by z toho měly Hongkong a New York než druhé velké centrum v Evropě – Frankfurt.

Spojené království je – nepočítáme-li euroasijské Rusko – jednou ze dvou evropských jaderných mocností, největší evropskou námořní mocností, jednou ze dvou nejsilnějších evropských armád NATO a jedním ze dvou evropských stálých členů Rady bezpečnosti OSN. Díky své poloze, historii, jazyku a kultuře tvoří přirozený svorník mezi kontinentální Evropou a Severní Amerikou, je ostrovní sponou pláště svobody a demokracie, do něhož se odívá západní civilizace.

Druhou možností s různými variantami a kombinacemi odkladů, druhých referend, nových voleb a sypání si popelu na hlavu je, že 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější