Pod sněhem a bez proudu. Mráz v Texasu jako krize izolacionismu
Když jsem před padesáti lety chodil do školy v texaském Dallasu – celou zimu bez kabátu, protože stačil svetřík –, jednou napadl sníh. Asi jeden centimetr, a to bylo víc, než na co většina „Texans“ byla zvyklá. Tehdy jsme my seveřani ukazovali spolužákům, jak si s tím hrát a zavedli jsme koulování jako převratnou novinku.
Letos od desátého února napadlo sněhu víc. Mnohem víc – někde až padesát centimetrů – a udeřily zcela nebývalé mrazy, až -28°C. Stavební a jiné normy v horkém Texasu na to nejsou připraveny. Výsledkem byly neprůjezdné silnice a zamrzlá potrubí na vodu i energetické produkty.
Nejdřív na řadě míst přestala téci voda, opraváři se nemohli dostat na místa havárií a účinky se hromadily. Topné systémy, závislé na elektřině, se rozjely naplno a už to samo o sobě dokázalo přetížit energetickou soustavu nad její maximum.
Potom zamrzly přívody zemního plynu do elektráren a ty přestaly dodávat elektřinu. Těm zdrojům a rozvodnám, které ještě vydržely, hrozilo přetížení a nevratné poškození. Bez proudu