Kdo získá šanci na oddlužení? Poslanci změní osobní bankrot, projděte si přehled
Už tento pátek by poslanci měli definitivně schválit největší změny v osobním bankrotu od jeho zavedení před deseti lety. Novelu insolvenčního zákona navrhl Robert Pelikán ještě jako ministr spravedlnosti. Jeho velkorysé pojetí ale mnoho poslanců odmítlo. Největší šanci na schválení tak má varianta, kterou Daniel Hůle, expert z organizace Člověk v tísni, označil za „paskvil neuvěřitelných rozměrů“. Co novela zřejmě přinese a v čem se liší od původního záměru? Deník N připravil podrobný přehled na základě dosud zjištěných informací o blížícím se hlasování.
Možnost osobního bankrotu funguje v Česku od roku 2008. Zjednodušeně řečeno umožňuje lidem, kteří se snaží a během pěti let splatí věřitelům alespoň 30 procent dluhů, smazat zbytek dluhu. Na pětiletý proces dohlíží insolvenční správce (nyní za poplatek zhruba 1 100 korun měsíčně včetně DPH).
Do procesu ale mohou vstoupit jen lidé, kteří přesvědčí soud, že jsou schopni splatit zmíněných 30 procent dluhů během pěti let. Osobní bankrot tak zůstává nedostupný pro většinu z 863 tisíc lidí, kteří jsou nyní v exekuci. Zejména pro ty, jejichž dluh vznikl v divokých dobách před omezením byznysu s dluhy.
Relativně malý dluh – nejen za nevýhodné úvěry, ale i za běžné nedoplatky nebo jízdu načerno – tehdy snadno a rychle mnohonásobně vyrostl. Mohly za to vysoké úroky, smluvní pokuty, ale i odměny advokátům, exekutorům nebo rozhodcům. Vznikly i sítě navzájem propojených firem, které na samotném vymáhání dluhu obrovsky vydělávaly.
Teprve ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil v roce 2012 mírně snížil odměny advokátům. Výrazněji pak zasáhl Robert Pelikán, když kromě podstatného snížení „provizí“ pro advokáty a exekutory podpořil také zákaz rozhodčích doložek, omezení předmětu exekucí nebo zpřísnění pro poskytovatele spotřebitelských úvěrů. K omezení výnosného byznysu s dluhy přispěla i řada dalších poslanců, zejména Jaroslav Klaška z KDU-ČSL či Jeroným Tejc z ČSSD.
Pelikán: Zrušíme bariéru, umožníme lidem nový start
Na podzim 2016 navrhl Pelikán zásadní novelu insolvenčního zákona. Chtěl lidem v dluhové pasti odblokovat přístup k oddlužení a dát druhou šanci. Všechny okolní země už bariéru na vstupu nemají, zdůrazňoval. Pokud dlužníci najdou motivaci začít znovu a přestanou pracovat načerno, vydělá na jejich návratu do běžného života i stát – jednak finančně (stoupnou příjmy z daní a odvodů, klesnou výdaje na sociální dávky či řešení kriminality), jednak politicko-společensky (pokles protisystémových a extremistických nálad, ochrana dětí vyrůstajících v beznadějně předlužené domácnosti).
Pelikán prosazoval dvě hlavní změny v osobních bankrotech. Vedle už existující pětileté varianty (se splacením alespoň 30 procent dluhu) by vznikly ještě rychlejší i pomalejší. Nová tříletá varianta má motivovat lidi, kteří jsou schopni splácet více, aby tak skutečně dělali – pokud uhradí věřitelům alespoň 50 procent dluhů, zbytek by se jim smazal rychleji než dosud. A nová sedmiletá varianta naopak přinášela naději lidem, kteří nezvládnou splatit ani 30 procent – jestliže se na delší dobu uskromní a budou se opravdu snažit, dojdou k oddlužení i v extrémním případě, kdy by věřitelům nesplatili prakticky nic.
Vláda vedená Bohuslavem Sobotkou (ČSSD) sice návrh novely schválila už v únoru 2017, ale poslanci ho do voleb nestihli projednat, takže pak musel znovu projít celým legislativním kolečkem. Pelikán se mezitím z politiky stáhl a jeho velkorysý návrh našel kritiky i uvnitř hnutí ANO. S hlavním pozměňovacím návrhem, který nyní míří ke schválení, přišli právě poslanci ANO Patrik Nacher a Taťána Malá.
O kompromis mezi zástupci bank či dalších seriózních věřitelů a neziskovými organizacemi pomáhajícími chudým lidem se snažili i lidovec Marek Výborný (předseda sněmovního podvýboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení) nebo Dominik Feri z TOP 09. Pelikánův návrh naopak od začátku podporovali Piráti, Starostové nebo ČSSD, zatímco zástupci ODS jej většinou odmítali jako „amnestii pro nezodpovědné lidi“ a zdůrazňovali obecné pravidlo, že dluhy se mají platit, jinak půjde o špatný příklad do budoucna.
Bez alespoň částečného splácení to nepůjde
Před definitivním schvalováním je jisté, že sedmiletá varianta přezdívaná sedm-nula neprojde. Lidem se ale více otevře pětiletá varianta. Soud totiž na začátku přestane posuzovat, zda je dlužník schopen splatit 30 procent. Šanci dá téměř každému, kdo nebude mít nepoctivý záměr, jestliže bude mít peníze na poplatky insolvenčnímu správci. Poslanci zřejmě přidají i další podmínku – aby dlužník dokázal alespoň stejnou částku splácet i věřitelům.
Během pěti let by tak dlužník měl v součtu zaplatit přinejmenším 130 tisíc korun, z toho 65 tisíc pro správce a 65 tisíc věřitelům.
