Deník N

Střední Evropou zní ozvěna roku 1939. Co nás ochrání?

Náš dnešní blahobyt a bezpečí jsme si naposledy užívali v posledních letech Rakouska-Uherska. Foto: ČTK
Náš dnešní blahobyt a bezpečí jsme si naposledy užívali v posledních letech Rakouska-Uherska. Foto: ČTK

Během posledních sta let se politická mapa nikde neměnila tak často jako ve střední a východní Evropě. Sto let obnovené samostatné existence českého státu proto můžeme rovněž nazírat jako specifickou kapitolu vývoje evropského mezinárodního řádu. V našem prostoru nabýval podoby marného hledání mocensko-politické rovnováhy, kterou této části Evropy po staletí poskytovalo „Rakousko“. Z tohoto pohledu je zajímavé, že zatímco období dominance nacistického Německa a Sovětského svazu jsou vlastně uzavřena, meziválečné období a etapa po roce 1989 jsou aktivní a dokonce mají i některé shodné rysy.

Československo se zrodilo z takzvané Velké války, do té doby nejničivějšího konfliktu evropských dějin. Versailleské uspořádání nejen nepřineslo věčný mír, ale nevyhovovalo většině signatářů. Německo, nejsilnější poražená mocnost, tak v úsilí o revizi pařížských smluv nebylo samo, a když o dvacet let později došlo k rozpoutání druhé světové války, ukázalo se, že mu cestu otevřeli nespokojení vítězové té první světové – Italové a Japonci – spolu se Sovětským svazem, kterého se tehdejší aranžmá vůbec netýkalo.

Extrémní zátěž první světové války, vedoucí mimo jiné ke zhroucení tak tradičních hráčů evropské velmocenské politiky, jakými byli Rusko, Osmanská říše a Rakousko-Uhersko, vyvolala nutnost přeorganizovat politické poměry v celé středovýchodní části kontinentu, kde vzniklo mocensko-politické vakuum. Vznik Finska, Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska a Československa byl legitimizován právem na sebeurčení, teritoria dalších států doznala zásadního

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

100 let Československa - speciální vydání Deníku N

V tomto okamžiku nejčtenější