Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

První válka, která přivedla vojáky k fatalismu

Útok Francouzů a zuávů z Alžírska na pevnůstku Malakov byl součástí obléhání ruského přístavu Sevestopol během Krymské války. Repro: William Simpson
Útok Francouzů a zuávů z Alžírska na pevnůstku Malakov byl součástí obléhání ruského přístavu Sevestopol během Krymské války. Repro: William Simpson

Dějiny bitev a válčení je možné vyprávět různými způsoby. Někteří se stále ještě soustředí na přesuny i střety armádních oddílů, a to vše spolu s vedením jednotlivých operací analyzují podle teoretických standardů vojenské vědy. Jiní ale zkoumají spíše to, co vojáci v boji prožívají, případně jaké stopy zanechalo válčení v lidské paměti a v dochovaných památnících. Českému historikovi Petru Wohlmuthovi je bližší druhá ze zmíněných možností.

Ukázal to už ve své knize Krev, čest a hrůza: historická antropologie pevnostní války na příkladu britských deníků z obléhání pevnosti Bergen op Zoom z roku 1747, stejně jako ve své novince Východ proti Západu? Krymská válka (1853–1856) pohledem historické antropologie. Opět v ní vychází především z takzvaných „egodokumentů“: z dochovaných deníků, dopisů či autobiografií vojáků z obou stran fronty. I jejich prostřednictvím čtenáře uvádí doprostřed bojů tzv. krymské války, v níž proti sobě bojovalo carské Rusko a osmanská říše podporovaná koalicí Francie, Spojeného království a Sardinského království. Šlo o jeden z prvních konfliktů, v němž byla masově nasazena moderní technika.

Protivník a jeho (ne)kultura

Wohlmutha ovšem tolik nezajímá přesná konstrukce použitých zbraní, ale spíše účinek, který na vojáky měly. Hlásí se totiž k „symbolické historické antropologii války“. Ta předpokládá, že se bojující strany každého konfliktu vyznačují specifickou militární kulturou s vlastními hodnotami a tradicemi. I proto mohou v poli nastat nečekané problémy v porozumění militární kultuře protivníka. Jako jeden z příkladů střetu těchto odlišných kultur je možné považovat už třeba mytický souboj Davida a Goliáše – z pohledu druhého David evidentně porušil pravidla fair play.

Český historik volí novější příklady. Ve své předešlé publikaci Krev, čest a hrůza popsal „odlišné chápání statusu zajatců nebo dezertérů, popřípadě rozdílné chápání podstaty a uplatňování humanitárních ohledů ve válce“. A připomíná i další střety: v britsko-zulské válce bojovali Zuluové chladnými zbraněmi zblízka, zatímco britská armáda se opírala o palebnou sílu pušek a lehkého dělostřelectva.

Zuluové podle autora „hluboce pohrdali z jejich hlediska zbabělou britskou taktikou odmítat střetný boj, bojovat palbou na distanc a krýt pěší formace za umělými nebo terénními překážkami“. Podle Zuluů se totiž Britové zahrabávali do země jako „divoká prasata“. Ovšem pohrdání Britů ve vztahu k africkým divochům bylo zřejmě ještě větší.

Petr Wohlmuth, Východ proti Západu? Krymská válka (1853–1856) pohledem historické antropologie. Karolinum,
2020, 432 s.

Ve své nové knize autor ukazuje, že i k Rusům Britové přistupovali se značnou kulturní nadřazeností. Už při

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější