Českému zemědělství chybí konkurence. Tratí na tom spotřebitelé i krajina
Návrh na potravinové kvóty v českých obchodech rozvířil bouřlivou debatu mezi politiky, zemědělci, potravináři i samotnými zákazníky. I když obočí zvedající plán není ideálním ani neprůstřelným řešením, v jasných barvách nám všem ukazuje, do jakých extrémů může zoufalá a roky neřešená situace v agropotravinářském sektoru vést. Střízlivou debatu o budoucnosti českých potravin a zemědělství potřebujeme přitom ze všeho nejvíc.
Pod infračerveným světlem lze vidět, jak se z ještě vlhké kudrnaté kůže čerstvě narozeného jehněte zvedá pára. V teple na slámě nabírá síly do života. Jen kousek opodál klopýtají za svými matkami další strakaté přírůstky do chovu ovcí na Vaněčkově statku, který čítá na 130 přežvýkavců. Poslední jehně se narodilo jen 15 minut před mým příjezdem – sezona bahnění je na rodinné farmě ve středočeské vesničce Čelina v plném proudu.
Statek, na kterém dnes Hana Hrubá s dětmi žije a hospodaří, dostala darem od svého strýce. Dekády tu působily Československé státní statky, když se ale usedlost vrátila do strýcova vlastnictví, začal řešit, kdo z příbuzných dá hospodářství znovu šanci. Nelehký úkol na sebe nakonec vzala právě vyučená cukrářka a dcera zemědělců, kterou to k vlastní farmě táhlo vždycky.
„Moje řemeslo se stalo mým koníčkem a můj koníček mým řemeslem,“ říká usměvavá farmářka, zatímco na rozlehlý dvůr přijíždí v traktoru její syn Lukáš, který jí na statku pomáhá a plánuje si zde svou vlastní budoucnost: „Zemědělství mám v krvi, baví mě to.“
Když se společně bavíme o tom, zda by potravinové kvóty, o kterých se v posledních týdnech bouřlivě debatuje nejen ve Sněmovně, mohly opravdu pomoct i malým zemědělcům, paní Hana mírně pokrčí rameny a zakroutí hlavou. „Nám malým to nepomůže. Pokud lidé vaše potraviny chtějí, zajímají se o příběh masa, které pak mají na talíři, cestu si najdou,“ popisuje svou zkušenost.
Soběstačné není bezpečné
Když poslanci schválili kvóty na české potraviny v tuzemských obchodech, lokální zemědělství i produkce se staly horkým tématem nejen v politických kuloárech.
Od příštího roku by v obchodech podle návrhu měly být české potraviny zastoupeny z více než 55 procent a podíl se má navyšovat až do roku 2028, kdy by měl činit 73 procent. Kritici mimo jiné namítají, že Česko není schopné takové množství potravin v současné chvíli do obchodů ani dodávat, protože na jejich produkci nestačí, což ostatně přiznávají také zastánci návrhu. O rozporu s evropským právem ani nemluvě.
Když se ale vydáme za emotivní politické projevy i diskusi o diskriminaci v rámci jednotného evropského trhu, vynoří se
